V červnu 1960 byly ve stanu u jezera Botom na jihu země nalezeny ubodané mrtvoly tří mladých lidí - osmnáctiletého chlapce a dvou patnáctiletých dívek. Obžalovaný Nils Gustafsson byl čtvrtým členem skupiny a jediným, kdo z masakru vyvázl živý.

Nils utržil deset bodných ran, měl rozdrcené čelisti a byl v bezvědomí. Strávil měsíc v nemocnici a jeho rekonvalescence trvala celý rok.

Ze svědka vrah

Vyšetřovatelé tehdy ke Gustafssonovi přistupovali jako ke svědkovi a pokoušeli se od něj získat vylíčení oné krvavé noci dokonce i v hypnóze. Mladík ovšem tvrdil, že si z celé události vůbec nic nepamatuje.

Policie měla sice k dispozici kousek stanového plátna se stopami krve, analýzy DNA se však v 60. letech ještě neprováděly. Nakonec ale pachatele přece jen usvědčily. Ten se nyní přiznal, že svého přítele a obě dívky zabil.

Případ vraždy trojice mladých lidí byl po čtyři desetiletí nevyřešeným případem finské policie. Jako národní záhada se stal i předlohou knihy a živil různé spiklenecké teorie.