Článek
Poplach způsobila až tajná studie Pentagonu, že blížící se změny vodního režimu planety povedou k sociálním nepokojům i horkým válkám. To by ale mohla být až druhá fáze bitvy o vodu. Ta první, tichá fáze, ale už začala.
"Záplavy ve studené Evropě, suché subtropy, povodně na pobřeží," zní nikoliv katastrofické předpovědi dost blízké budoucnosti od expertů, již pracovali pro Pentagon.
Americká administrativa na základě studie hodlá především přepracovat své strategické plány na obranu země a regionů zájmové oblasti před důsledky klimatických změn ve světě, ale jde i o vodu v samotných USA.
Koloběh se rozkýval
Tradičně suchý jihozápad zažil v minulých letech "jen" výpadky elektřiny kvůli slabým průtokům v hydroelektrárnách, hrozí však, že tento stav se stane trvalým. Už nyní se k tradičnímu mexicko-americkému tématu neshod - migraci - připojuje (zatím diplomatický) boj o vodu. Zdrojů je v oblasti málo a je třeba je využívat co nejracionálněji. Co to znamená, si však obě strany vykládají po svém.
Ve snaze předejít nedostatku a krizím (a tím i horkým válkám o vodu) vyhlásila v roce 1992 Organizace spojených národů 22. březen Světovým dnem vody a období 2005-15 desetiletím Vody pro život.
Ten letošní Den vody měl motto Voda a katastrofy: buď informován a připraven. Cílem aktivit je zajistit udržitelné hospodaření s vodou, její zpřístupnění všem potřebným a současně předcházení ničivým následkům extrémů, když už jim zřejmě ve větší míře zabránit nelze.
Už od počátku století totiž experti upozorňují na vzrůstající intenzitu přírodních pohrom spojených s vodou. Tichomořské tajfuny devastovaly několik obydlených ostrovů, Evropu postihly tisícileté povodně, na jihu Afriky přívaly vod několikrát zničily úrodu a zabily stovky lidí.
Letošní srážky v Namibii byly nejvyšší za posledních 70 let. Na druhé straně se ve stejných oblastech, snad s výjimkou Tichomoří, projevuje i druhý extrém, sucho a vedro. Loňské léto v Evropě si připsalo nevídanou bilanci životů, Severní Ameriku postihly rekordní požáry.
Příčinou příroda i člověk
Megalomanské projekty přeměny pouští v úrodná pole, jež vedly například ke zkáze Aralského moře, už naštěstí patří minulosti. Dnešní chyby se jmenují plýtvání a znečišťování. To lze řešit na místní úrovni, děsivé jsou však důsledky globálního nezájmu o přírodu.
"Když pochopíme, co se stalo ve 30. letech, pomůže nám to předvídat příští sucha a jejich spojitost s klimatickými změnami," komentoval minulý týden Siegfried Schubert z NASA pokus o objasnění katastrofálního sucha, jež zdecimovalo severoamerické zemědělství a prohloubilo tehdejší hospodářskou krizi.
Šlo o důsledek rozdílu teplot nad Atlantikem a Pacifikem, který se projevil oslabením přílivu vlhkého vzduchu z Mexického zálivu nad americké prérie. Podle studia klimatické historie posledních desítek tisíc let je zřejmé, že geologicky se Země vrací do další fáze doby ledové.
Krize přichází pomalu, a jistě
Tento přírodní trend však komplikují důsledky lidské činnosti, především spalování fosilních paliv a nadměrná a neekologická spotřeba vody. Výsledkem je nepřirozené napětí, které rozkývalo klimatické poměry a hrozí akutním nedostatkem vody.
Už dnes jedna třetina lidstva - dvě miliardy - nemá přístup k alespoň nezávadné, natož kvalitní pitné vodě. "Zajistit vodu alespoň pro polovinu těchto lidí do roku 2015 by znamenalo denně vybudovat 270 tisíc vodovodních přípojek," upozornil generální tajemník OSN Kofi Annan na gigantičnost úkolu.
V ČR kolísá průměrná spotřeba vody podle počasí mezi 100 až 160 litry na obyvatele a den.