Když jste se v roce 2007 po deseti letech v čele ministerstva financí stal premiérem, byla globální finanční krize v počátcích. Uplynulo pět let – a ekonomické zotavení je stále nejisté. Je to proto, že se k už tak pochmurné globální situaci přidala krize v eurozóně, či proto, že dosavadní odpověď vlád nebyla efektivní? Anebo jde jen o to, projevit víc trpělivosti a počkat si na zlepšení?

K tomu, abychom našli řešení problému, jej musíme správně analyzovat. Většina lidí si myslí, že Evropa zažívá pouze dluhovou krizi, proti které je třeba bojovat škrty a úsporami. A jestli to nestačí, pak dalšími škrty a dalšími úsporami.
Ve skutečnosti má ale Evropa i velký problém s bankami. Ten je třeba vyřešit, a navíc problém s růstem, protože čelíme konkurenci asijských a rozvíjejících se trhů. Je tu problém soudržnosti, kdy mezi nejbohatšími a nejchudšími evropskými státy zejí obrovské rozdíly v příjmech na hlavu, které euro nedokázalo vyřešit.
Je tedy třeba reformovat jednotnou měnu, zlepšit bankovní systém, podpořit růst a oživení ekonomiky. Ale hlavně je třeba intenzívnější spolupráce nejen na evropské, ale i na globální úrovni. Jsme největšími spotřebiteli zboží, ale už ne největšími výrobci. A když spotřebitelé nejsou schopni kupovat a výrobci musejí snižovat výrobu a přitom neexistuje problém s inflací, dostáváme se do začarovaného kruhu. Rozvíjející se země musí otevřít své trhy a USA a Evropa zlepšit svou konkurenceschopnost. A proto je třeba spolupracovat.

Jakou roli mohou jednotlivé země jako Británie nebo Česká republika hrát v ekonomickém zotavování, když se samotné Evropské unii nedaří z krize vymanit?

Každá země musí zvážit, jak zlepšit svou ekonomickou výkonnost. Češi například musejí zdokonalit své dovednosti a schopnost inovovat, vytvářet nové produkty a služby a pokusit se být světovými lídry v určitých oblastech. Ale hlavně spolu s Británií a dalšími zeměmi musejí přesvědčit ostatní státy, aby spolupracovaly. V našem světě i malé země mohou prospívat, pokud mají ty správné technologie a dovednosti. Možnosti na trzích pro kvalitní produkty jsou obrovské.

Je podle vás jednotná měna odsouzena k zániku?

Bude třeba ji radikálně reformovat. Když vznikla, neexistoval žádný mechanismus na řízení a řešení případných krizí nebo jejich prevenci. Když kolem jednotné měny vytvoříte monetární unii, musíte také odpovědět na otázku, kdo bude zodpovídat za záchranná opatření. Mohla by to být Evropská centrální banka, ale ta musí mít za sebou peníze a konečné rozhodnutí činí národní státy. To je potřeba vyřešit.

Jak důležité jsou osobní vztahy mezi evropskými a americkými lídry v hledání řešení krize? A kdo bude lepším partnerem pro Británii a Unii jako příští americký prezident, Obama, nebo Romney?

(úsměv) Nemůžete po mně jako britském politikovi chtít, abych se pokoušel přesvědčit Američany, koho mají volit. To je vážně čistě na nich. Můžu ale říct, že mám velmi dobré vztahy s Obamou, pracoval jsem s ním po dva roky coby premiér. Myslím, že jak Evropa, tak USA začínají postupně chápat nutnost vzájemné spolupráce. To, co mají společného, jako ekonomiky a jako společnosti, je pro budoucnost zásadní.

Celý rozhovor čtěte ve středečním vydání deníku Právo.