Mladá žena apeluje na indickou vládu, aby jí přispěla na rekonstrukci obličeje a zároveň žádá pro pachatele přísnější tresty. Útočníci byli po třech letech propuštěni z vězení na kauci. Jak sama říká, jinak by jí úřady měly dát právo na smrt. Eutanazie je totiž v Indii nezákonná.

Měl by existovat přísný zákon a legislativa, aby žádná další Sonali nemohla být popálena.Sonali Mukcherdží

„Nikdo nám nepomohl, ani vláda, ani společnost, ani nevládní organizace a ani nikdo z našich příbuzných. Snažili jsme se opravdu hodně a po vyčerpání všech možností jsem požádala vládu, že pokud mi nemůže zajistit spravedlnost, dát mi zdraví, pak je poslední variantou právo na smrt,“ řekla Mukcherdží, která při útoku utrpěla popáleniny na 70 procentech obličeje, krku a rukou.

Odplata za odmítnutí

V dubnu 2003, kdy se útok v Dhanbadu v centrální části země stal, bylo Mukcherdží 17 let a studovala sociologii. Jediné, čím se provinila, bylo to, že odmítla sexuální návrhy útočníků. Těmi byli její sousedé, kteří ji obtěžovali každé ráno cestou do školy. Když se chtěla obrátit na policii, rozhodli se pomstít.

Podle ní by tamní vláda měla přijmout přísnější tresty pro pachatele takových útoků. „Měl by existovat přísný zákon a legislativa, aby žádná další Sonali nemohla být popálena. To je mé velké přání, protože já tu bolest cítila, já pořád v těch plamenech hořím,“ dodala.

Podle londýnské charitativní organizace Acid Survivors Trust International dojde ročně ve světě k 1500 podobným případům. Přímo pro Indii neexistuje oficiální statistika, Cornellská univerzita však v lednu 2011 zveřejnila studii, ve které se uvádí, že se v letech 1999 až 2010 psalo v médiích o 153 útocích kyselinou.