Systém vybudovaný v 70. letech Československem vzal za své během občanské války.

"Když ještě jezdily, dostal jsem se do centra města za patnáct dvacet minut a žádné dopravní potíže nebyly," vzpomíná 78letý Hadží Fakír Muhammad na 80. léta. Dnes prý na překonání stejné trasy potřebuje i 40 minut.

Také 80letá paní Sanober cestovala do zaměstnání trolejbusem a protože pracovala jako uklízečka, vyhovovala jí i nízká cena jízdenky - dnes je totiž stejně jako tisíce dalších Kábulanů odkázána na mnohonásobně dražší sběrné taxíky.

Na oživení elektrické dráhy se však stará paní těší i z jiného důvodu: připomene jí mládí.

Vozy tehdy řídily i ženy

Obchodník Elham používal trolejbus coby školák a nyní tento 36letý Kábulan omračuje své mladší bratry vzpomínkami, jaká bývala taková cesta legrace.

Dnes nepředstavitelnou záležitostí bylo už to, že mnohá vozidla řídily ženy. Fakír Muhammad ale namítá, že řidičky by se už vracet nemusely - jednak prý byly za volantem "netrpělivé", jednak je za jízdy obtěžovali mladíci.

Dnes však každopádně z trolejbusových tratí zůstávají jen desítky rezavých a občas i rozstřílených sloupů trolejového vedení a vrakoviště modrobílých škodováckých vozidel.

Poté, co se po pádu afghánského komunistického režimu rozhořelo v roce 1992 nové kolo občanské války, v prosinci téhož roku přestalo jezdit i zbývajících 86 trolejbusů. Měděné trolejové vedení bylo rozkradeno a prodáno do šrotu.

Technika a školení za 620 miliónů

Nyní, kdy se Afghánistán rozpačitě vrací k míru, by se měly vrátit i trolejbusy.

"Ve druhé polovině letošního roku chceme zprovoznit jednu trať," říká Ghulám Farúk Farúkí, který projekt řídí na ministerstvu dopravy. "Stále se na tom pracuje, ale dá-li bůh, už v srpnu by měl být zahájen veřejný provoz."

Farúkí potvrzuje, že u vzkříšení elektrické dráhy budou opět Češi. Za elektrické rozvody, 50 vozidel ze Škody Ostrov a vyškolení personálu má Afghánistán zaplatit přibližně 23 miliónů dolarů, tedy 620 miliónů korun.

"Elektřiny bude dost i pro novou dráhu"

Kábul ve výhledu plánuje otevřít celkem čtyři linky v souhrnné délce 50 kilometrů, což by měl být výrazný příspěvek nejen k pohodlí obyvatel města, ale i ke snížení koncentrace škodlivin v ovzduší.

Velkou otázkou ale zůstává, zda energetická síť, která se pravidelně hroutí přetížením, unese další zátěž v podobě trolejbusů.

Mohammad Júnis Navandíš z ministerstva energetiky upozorňuje, že jeho úřad ještě neobdržel konkrétní technické požadavky, přesto si je jistý, že elektřiny bude dost. "Potřebnou energii určitě zajistíme," tvrdí.

Obyvatelé: konečně trolejbusy

Chystané rozšíření městské dopravy považují za spásu všichni, kdo se musejí každé ráno a odpoledne přepravovat napříč Kábulem.

Učitelka Nadžíba takto cestuje se třemi dětmi ve věku 18 měsíců a tři a šest let a má slzy na krajíčku, když se musí probojovat do přecpaného autobusu.

"Nejsme na tom finančně dobře a tak si nemohu dovolit jezdit taxíkem nebo minibusem," vysvětluje. "Musím vždy počkat na velký autobus společnosti Milli a zkusit se do něj dostat."

Generální ředitel dopravního podniku Milli Mohammad Ásif připouští, že dnešních 108 pojízdných autobusů zdaleka nepostačuje pro město čítající mezi dvěma a čtyřmi milióny lidí.

"V roce 1992 měl Kábul milión obyvatel a autobusů bylo 800, což bylo dostatečné," vzpomíná na doby, kdy městem brázdily škodovácké trolejbusy.