Titanic byl dlouhý bezmála 270 metrů a jeho výstavba měla být odpovědí na rychlé transatlantické parníky konkurence. Stavba obřího plavidla byla svěřena belfastské loděnici Harland & Wolff, jejíž dělníci se do stavby pustili na jaře roku 1909. Titanic byl postaven na objednávku rejdařské společnosti White Star Lines.

Velký důraz byl kladen na rychlost, což mohlo přispět k následné katastrofě. Analýza vzorků z vraku lodi ukázala, že část nýtů obsahovala vysoký podíl nečistot, a byla tudíž méně pevná. Dokonce i ocelové pláty trupu mohly kvůli svému chemickému složení v ledové vodě severního Atlantiku zkřehnout a být náchylné k praskání.

Ukázka Titanicu před jeho prvním vyplutím

Titanicu před jeho prvním vyplutím

FOTO: fotobanka Profimedia

Na vodu byl Titanic poprvé spuštěn 31. května 1911, ale dalších deset měsíců zabraly dokončovací práce, které mimo jiné zahrnovaly vytvoření luxusních interiérů kajut pro první třídu i salony. Spuštění lodi nebylo provázeno žádnými obřady, jako je křest lodi, což bylo laiky později pokládáno za jednu z příčin katastrofy.

První a zároveň poslední plavba započala v pravé poledne 10. dubna 1912 pod vedením kapitána Edwarda Smithe. Při samotném počátku cesty nechybělo málo, a došlo k nehodě. Po odražení od southhamptonského mola se totiž Titaniku připletla do cesty jiná loď, která se utrhla ze svého kotviště. Kolizi se nicméně podařilo odvrátit a Titanic mohl vyplout do francouzského Cherbourgu a irského Cobhu pro další pasažéry. Pak už loď s více než 2200 lidmi na palubě zamířila do New Yorku.

Pohled z parníku Carpathia na záchranný člun s pasažéry Titaniku.

Pohled z parníku Carpathia na záchranný člun s pasažéry Titaniku.

FOTO: fotobanka Profimedia

14. dubna byla posádka několikrát varována jinými loděmi o výskytu ledových polí v blízkosti oblasti, kterou Titanic proplouval. Důstojníci tomu ale nevěnovali pozornost. Ostatní lodě před zónou ledovců raději zastavily a neriskovaly proplutí nebezpečným pásmem za tmy. Titanic však pokračoval v plavbě.

Jak vypadala jídelna původně a jak nyní na dně oceánu

Jak vypadala jídelna původně a jak nyní na dně oceánu

FOTO: fotobanka Profimedia

Dvacet minut před půlnocí hlídka zpozorovala mlžný opar před lodí a následně ledovec. Službu konající první důstojník ve snaze zabránit srážce s masou ledu čnící nad hladinou, zavelel pro Titanic tragický sled povelů. Titanic se "otřel" pravobokem o kru. Posádka náraz téměř necítila. Pod čarou ponoru, kde došlo k nárazu, povolily nýtovací spoje a do prostoru se začala valit voda. Trhlina byla dlouhá téměř 90 metrů.

Vrak parníku Titanic

Vrak parníku Titanic

FOTO: fotobanka Profimedia

V důsledku srážky bylo zatopeno šest z 16 oddílů, na které byl Titanic rozdělen. Dle odhadů šéfkonstruktéra Titaniku Thomase Andrewse loď měla skončit pod hladinou do hodiny a půl. Nejbližší možná záchrana v podobě lodi Carpathia se nacházela čtyři hodiny cesty od Titaniku. I když kapitán nasadil vyšší než povolenou rychlost, protože si dobře uvědomoval, co s posádkou Titaniku udělá ledová voda, nemohl se k lodi dostat včas.

O neštěstí Titanicu se psalo ve všech novinách, jak ve Velké Británii, tak v USA, ale také po celém zbytku světa

O neštěstí Titanicu se psalo ve všech novinách, jak ve Velké Británii, tak v USA, ale také po celém zbytku světa

FOTO: fotobanka Profimedia

15. dubna 1912 ve dvě hodiny dvacet minut se nad Titanikem nadobro uzavřela vodní hladina. Ledové moře jižně od New Foundlandu se stalo hrobem pro více jak 1500 lidí. Katastrofu přežilo 711 trosečníků, které vzala na palubu loď Carpathia, která na místo dorazila kolem šesté hodiny ranní. Vysoký počet obětí byl dán i tím, že záchranné čluny ani zdaleka nenaplnily své kapacity. Řada cestujících s nástupem na loď váhala na poslední chvíli a první z nich byly na vodu spuštěny poloprázdné. Všechny dohromady měly kapacitu jen 1180 osob.

Zajímavosti o Titaniku
Od svého počátku byl prý označován jako nepotopitelný. Tato zmínka se objevuje i v oblíbeném filmovém zpracování Jamese Camerona. Ve skutečnosti o něm nikdo z jeho tvůrců v době vzniku takto nemluvil.
Mezi oběťmi byla většina z 57 milionářů, kteří cestovali první třídou (například John Jacob Astor či Benjamin Guggenheim). Nejmladší cestující byla tehdy devítitýdenní Millvina Deanová, která spolu se svou matkou a sestrou patřila mezi zachráněné. Dožila se 97 let.
Jedna z oblíbených a emotivních legend mluví o tom, že zatímco se Titanic potápěl, lodní kapela zůstala na palubě a hrála píseň Blíž k tobě, Bože můj. Zda tomu tak bylo opravdu, je nejisté. Každopádně žádný z osmi hudebníků (sedm Angličanů a jeden Francouz) ztroskotání lodi nepřežil.
Vrak lodi objevil v roce 1985 oceánograf Robert Ballard. K Titaniku v následujících letech plula řada výprav, které buď fotily potopený parník, nebo vyzvedávaly na hladinu sběratelsky zajímavé předměty. Letos v březnu američtí vědci dokončili podrobnou mapu trosek, které jsou roztroušené v hloubce více než 3000 metrů na území o rozloze pět krát osm kilometrů.
S Titanikem je spojováno i několik Čechů - například černý pasažér Viktor Halva, stevard Rudolf Linhart, číšník Josef Kielbasa, strojník Jan Kabát a cestující druhé třídy Michel Navratil se dvěma syny. Jenže nezvratné důkazy chybí a kupříkladu Kielbasova svědectví jsou považována za jasně nevěrohodná. Jedno je však jisté - mezi statečnými námořníky parníku Carpathia, kteří trosečníky zachránili, byl i Čech Alois Jelitík, jenž odešel do Ameriky v roce 1907 za prací.
ČTK