"Ačkoli se světoví vůdci zavázali do roku 2010 výrazně snížit úbytek biologické rozmanitosti, přesto se nekontrolovatelně snižuje. Nemůžeme si dovolit neuspět," varovala v Kuala Lumpuru eurokomisařka pro životní prostředí Margot Walströmová.

Od středy se ministři životního prostředí 150 zemí OSN snaží uzavřít předcházející práci dvou tisíc expertů a vytyčit konkrétní kroky k dosažení ambiciózního cíle.

Tím má být zastavení drancování druhů a stabilizace biodiverzity do roku 2010, nejlépe vytvořením celosvětové sítě rozsáhlých rezervací a vypracování závazných zásad ochrany druhů.

Eurokomisařka však spolu s ekology a zástupci nevládních ochranářských organizací sdílí obavu, že řada delegátů konference si vůbec neuvědomuje hrozbu, kterou stále chudší biodiverzita (množství druhů žijících organismů) představuje pro budoucnost života na zemi.

Na lov se satelitem

Den předtím, než se jednání v Kuala Lumpuru pozvedlo na úroveň ministrů, lobbovaly japonské restaurace za oficiální požadavek Tokia na uvolnění lovu velryb. K nabídce už nejen luxusních podniků od úterka patří velrybí steaky, krokety, slanina, polévka.

Z Asie přišel během probíhající konference o biodiverzitě i další signál: Indičtí rybáři dostali k dispozici skvělou techniku - i malé loďky mohou využívat satelitní informace o pohybu rybích hejn v Indickém oceánu.

Foto: ČTK/EPA 

Výsadu, která dosud náležela jen plovoucím rybím konzervárnám, od nynějška mají díky internetu a mobilním telefonům. "Hledáním hejn jsme ztráceli příliš mnoho času," libují si rybáři s výhledem, že se jim podaří výrazně snížit náklady a ještě se dostanou k větším úlovkům, protože satelity zaregistrují logicky především velká hejna.

Drancování moří

Celosvětový roční výtěžek rybného průmyslu činí podle odhadů Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) téměř 80 miliard dolarů (2,1 biliónu Kč) a navíc různé podpory rybářům dosahují dalších 20 miliard dolarů.

Chráněné oblasti přitom představují jen půl procenta plochy oceánů, a nadměrný rybolov devastuje tři čtvrtiny světových moří. Z lovišť evropských rybářů už prakticky vymizely tresky a tenčí se i stavy lososů. Více než tisícovka oceánologů se na účastníky konference obrátila s výzvou, aby se zabývala vlečnými rybářskými sítěmi.

Nešlo o problém mnohakilometrových hladinových sítí, na jejichž hácích vlečené ulovené ryby se stávají oblíbenou potravou mořských ptáků dřív, než je lodníci stačí vytáhnout. Když ale pták rybu s hákem spolkne, stáhne ho pod hladinu a lovec se utopí: ročně tak jen albatrosů zahyne na 300 tisíc.

Problematické sítě

Výzva se týkala hloubkových sítí, jejichž těžká závaží vlečená po dně za sebou zanechávají podmořskou poušť. "Vlečení sítí po dně je jako lov ryb buldozerem," prohlásil šéf amerického Institutu ochrany oceánů.

"Dostanete tak z daného místa opravdu všechny ryby - žádné další tam už nikdy nebudou, protože současně zničíte i porosty, jimiž se živí a s nimiž tvoří nesmírně bohatý biotop," dodal.

"Nerovné sociální podmínky rybářům nedovolují, aby hloubkové vlečné sítě nepoužívali," tlumočil častý protiargument Kanaďan Martin Wilson. "Dokud nebudou formulovány a kontrolovány zásady regulace, ti uvědomělí spláčí nad výdělkem a ti bezcitní budou vydělávat ještě víc."