PRB určil jako počáteční okamžik měření dobu před zhruba 50 tisíci lety, kdy se na Zemi poprvé objevil Homo sapiens.

„Máme počáteční a konečný bod… Problémem ale je, že pro 99 procent období mezi nimi neexistují údaje,“ podotkla pracovnice ústavu Wendy Baldwinová. To znamená, že aby experti zjistili, kolik do současnosti žilo na světě lidí, museli v podstatě hádat, i když v rozumné míře.

Ve 20. století klesla porodnost ze 40 narozených na tisíc obyvatel za rok na 31 v roce 1995 až na dnešních 23. V minulosti ale bylo třeba zhruba 80 porodů na tisíc lidí, aby lidstvo vůbec přežilo, protože člověk se nedožíval tak vysokého věku jako nyní a jen málo lidí vyspělo natolik, aby mohli mít děti.

„Dnes je očekávaná délka života kolem 75 až 80 let. Podle některých našich odhadů ale ve středověku byla 10 až 12 let, což znamená, že velká část lidí nikdy nepřekročila hranici dětství,“ zdůraznila Baldwinová.

Vesmírná odysea měla pravdu

Mýlil se tedy spisovatel Arthur C. Clarke, který ve své knize 2001: Vesmírná odysea napsal: „Každý živoucí člověk má dnes za sebou zástup asi 30 duchů, neboť právě v tomto poměru počet mrtvých převyšuje počet živých“? Podle Baldwinové nikoliv. „Svůj výpočet provedl v roce 1968, kdy žilo na Zemi kolem 3,5 miliardy lidí. Když použijeme naše metody výpočtu, dojdeme skutečně k číslu 29 mrtvých na jednoho živého,“ vysvětlila.

Jak dodala, je zcela nepravděpodobné, že by počet živých někdy převýšil počet mrtvých. To by totiž znamenalo nemyslitelně vysoký růst populace. „Dovedete si představit, že na Zemi bude žít 100 až 150 miliard lidí? Já rozhodně ne,“ uzavřela Baldwinová.

Méně dětí, ale delší život
* v dávných dobách lidstvo potřebovalo k přežití alespoň osmdesát porodů na tisíc obyvatel na rok
* lidé se dožívali nižšího věku a jen malá část se dočkala vlastních dětí
* dnes se rodí třiadvacet lidí na 1000 obyvatel, očekávaná délka života je ale až osmdesát let