Po 30 hodinách od chvíle, kdy voda město zaplavila, došla pohřebnímu ústavu Dextera Lacsona vonná tekutina používaná k ošetření těl. Protože je mezi mrtvými mnoho dětí, nejsou už ani malé rakve.

Raněné převáželi záchranáři na člunech.

Raněné převáželi záchranáři na člunech.

FOTO: Stringer, Reuters

Zápach je nesnesitelný

"Přestáváme to zvládat. Mám pět balzamovačů. Každému tělu je třeba věnovat čtyři hodiny. Na opatření čeká 200 mrtvých," sdělil Lacson. Na sobě má obyčejné tričko a kraťasy, tvář má zbrázděnu únavou. Horečně se pracuje také v pohřebním ústavu Bollozos, i když je často vypnutý proud a nedostává se pitné vody. V jeho chodbách přibývá mrtvol a jejich rozklad v tropickém vlhku postupuje rychle. Zápach je nesnesitelný. Místní novinář Leonardo Vicente Corrales napočítal v ústavu Somo 60 mrtvol čekajících na patřičné ošetření a dalších 70 v zařízení Cosmopolitan.

Všude zůstala jen voda a bahno.

Všude zůstala jen voda a bahno.

FOTO: Stringer, Reuters

Stále se pohřešuje 300 lidí

Podle Červeného kříže se stále pohřešuje 400 lidí. Šedesát procent mrtvých, kteří byli dopraveni do ústavu Bollozos, nebylo identifikováno a nikdo se o ně nepřihlásil. Majitel nedokáže těla uchovat v náležitých hygienických podmínkách. Starosta Cagayan de Oro v rozhlase řekl, že se bojí, že konečná bilance jenom jeho města bude 500 mrtvých.

Záplavy za sebou zanechaly spoušť.

Záplavy za sebou zanechaly spoušť.

FOTO: Stringer, Reuters

Přístav je domovem půl miliónu obyvatel. "Máme problém, protože márnice už těla začínají odmítat," řekl Vicente Emano. Joselito Retuya z hygienické stanice města řekl, že jakmile budou těla identifikována, budou zřejmě muset být uložena do společných hrobů. Mnoho z mrtvých obývalo městskou chudinskou kolonii Isla Delta, která leží na písčitém břehu v ústí řeky Cagayan a za zdí tvořenou reklamními panely. Napočítali tam 30 mrtvých a 100 osob pohřešují. Chatrče ze dřeva a plechu voda rozvalila.

Zachránili je billboardy

"Spali jsme a když jsme se probudili, měli jsme vodu po pás. Okamžitě jsme začali utíkat a vylezli jsme na ty billboardy, abychom se dostali nahoru," řekla matka čtyř dětí a obyvatelka kolonie Evangeline Quiderová. Venus Torresové se v sousední chudinské čtvrti Isla de Oro před očima utopily sestra, tři neteře a vnučka. Ona sama se z domu dostala tak, že pěstí rozbila střechu. "Zůstaneme tady. Posbíráme dříví a postavíme si nějaký přístřešek," sdělila Quiderová.