Podle údajů statistického úřadu žije na Slovensku v materiální nouzi už celá desetina obyvatel. Ze zemí střední Evropy je v SR nejvíce extrémně chudých lidí. A pouze 16 procent Slováků doufá, že se jim zlepší finanční situace, zatímco přes 45 procent očekává opak.

Slováci: hlavně, ať je práce

Mladá maminka Alena Bartová ze západoslovenského Sence říká, že rodina ještě jakžtakž vychází, protože zatím mají oba s manželem práci.

Rozpočet ale mají velmi napjatý. "Máme sice pravidelný příjem, ale vyděláváme tak málo, že každý měsíc si musíme dobře rozmyslet, nač peníze vyčleníme. Oba jsme s manželem například rádi lyžovali, ale letos nám už vůbec nevyšly peníze, abychom se do hor podívali. Doléhá na nás především zdražení potravin a léků," konstatuje.

Paní Bartová zná ale mladé rodiny v mnohem horší situaci. "Spolužačka mi říkala, že manžel přišel o práci, když byla na mateřské. Při současných škrtech v sociálních dávkách a podpoře v nezaměstnanosti jim museli pomáhat rodiče. Bylo to moc smutné, když jim maminka dávala svých ušetřených 20 tisíc s dovětkem: musíme se modlit, abychom teď s tatínkem nezemřeli, protože to byly peníze odložené na pohřeb," svěřila se.

Důchodce zasáhlo zdražení léků

Důchodkyně Jana Nováková si stěžuje především na zvýšení ceny medikamentů po Novém roce. "S manželem máme předepsané léky, za které dáváme měsíčně přes tisíc korun. A to platíme ještě dvacet korun za recept a dvacet korun za návštěvu u lékaře.

Maso máme tak jednou měsíčně. Připadáme si opravdu jako chudáci, i když jsme oba celý život poctivě pracovali," říká se smutkem v hlase.

Smutek se ale rázem změní ve zlost, když si vzpomene, že vláda schválila jen čtyřprocentní zvýšení důchodů od února. "Sama jsem slyšela ve zprávách, že sociální pojišťovna měla peníze na osmi- až desetiprocentní zvýšení, ale ty peníze nám nedali. Asi si potřebují postavit další vily," rozčiluje se.

Nora Spišiaková, obvodní lékařka z jednoho středoslovenského města, si vybavuje bezmocnost jedné starší pacientky. "Venkovanka s udřenýma rukama měla po vyšetření zaplatit dvacetikorunový poplatek. Omluvila se, že si nejdříve odskočí na toaletu. Už se nevrátila. Objevila se skoro až za týden s dvacetikorunou v ruce: Nezlobte se, paní doktorko, musela jsem počkat, až mi přijde důchod, řekla provinile na vysvětlenou."