Chuova návštěva se uskutečňuje u příležitosti 40. výročí navázání diplomatických styků mezi Francií a Čínou, o které se v roce 1964 zasadili tehdejší vůdci obou zemí Charles de Gaulle a Mao Ce-tung.

Peking a Paříž si rozumějí

Francie byla tehdy první západní zemí, která navázala s touto komunistickou velmocí diplomatické kontakty.

V úterý má čínský prezident promluvit jako první asijský státník v Národním shromáždění a ve čtvrtek navštíví jihofrancouzské město Toulouse, včetně tamní centrály společnosti Airbus.

Chirac, který je milovníkem čínské kultury, hodlá zavést hosta i na výstavu o Konfuciovi v pařížském muzeu Guimet a vyjede s ním i na Eiffelovu věž, která je od víkendu nasvícena v červené barvě u příležitosti zahájení čínského Nového roku.

Z pařížského ministerstva zahraničí se v předvečer návštěvy  proslechlo, že vztahy mezi Francií a Čínou jsou dnes "hluboké jako nikdy dosud". Obě země loni například odmítaly americké plány na ozbrojenou akci v Iráku.

Jde o obchod a peníze

Pobyt nejvyššího čínského představitele ve Francii nicméně vyvolal v hostitelské zemi také protesty. Již o víkendu se v Paříži konaly demonstrace proti porušování lidských práv v Číně a další byly ohlášeny. V pohotovosti jsou dva tisíce policistů. Někteří poslanci pak chtějí bojkotovat ohlášený Chuův projev v parlamentu.

Paříž přesto doufá, že nynější Chuova návštěva kromě potvrzení dobré úrovně politických svazků vyústí také v lepší možnosti pro francouzské podniky v Číně.

Francie se na čínském zahraničním obchodě podílí jen 1,4 procenta a francouzské investice tvoří pouhou setinu zahraničních investic v Číně. Podle tisku by se na čínském trhu chtěly uchytit firmy jako EDF (energetika), Total (ropný průmysl), Airbus (letadla) nebo L'Oréal (kosmetika). Během návštěvy budou podepsány dohody z oblasti jaderné energetiky, sklářství a výroby televizorů.

Tisk: o režimu bez iluzí

Na problémy Pekingu s lidskými právy poukázal i francouzský tisk. Podle listu Libération je nutné přiznat Číně její zasloužené místo v mezinárodním společenství vzhledem k její zeměpisné velikosti, počtu obyvatel a hospodářské síle.

"Přitom si však nelze o pekingském režimu dělat iluze: je despotický, nerespektuje lidská práva a je odhodlán k použití násilí, aby dosáhl svých politických cílů, což platí jak ve vztahu k disidentům, tak ve vztahů k protivníkům v zahraničí," dodal list.