Tam mohli účinně rozbít zejména přístupovou infrastrukturu těchto továren na smrt, zbrzdit tak přísun nových transportů s lidmi a zachránit tak mnohým z nich život.

Jen několik dní před úterním 59. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi to napsal německý deník Bild.

Reagoval tak na vůbec první zveřejnění pěti a půl miliónu průzkumných snímků RAF, které zdigitalizovali odborníci z univerzity v anglickém Keele.

Snímky jsou dostupné na placené internetové stránce www.evidenceincamera.co.uk. Z fotodokumentů vyplývá, že nejpozději v srpnu 1944 byl tábor v operačním dosahu britských a amerických bombardérů, ty však nepodnikly jediný nálet, ač je k tomu hnutí odporu opakovaně vyzývalo.

Zabíjela i pasivita spojenců

Záběry pořízené v jasném letním počasí ukazují zřetelně sloupy dýmu, stoupající z krematorií či hromadných pohřebišť. Podle Bildu nacisté díky pasivitě spojenců mohli od dubna 1944 nerušeně přepravit do Osvětimi 437 tisíc maďarských Židů, z nichž většina pak nalezla v největším vyhlazovacím táboře smrt.

"Spojenci už v květnu 1943 věděli, co se zde děje. Omezili se však pouze na pořizování detailních průzkumných snímků a odmítli riskovat životy pilotů v bojové akci," tvrdí list.

Desítky tisíc životů přitom mohlo zachránit pouhé rozbombardování železničního spojení do tábora. Také polská exilová vláda v Londýně naléhala na amerického prezidenta Roosevelta, aby zahájil nálety na továrnu na smrt.

Německý historik Hans-Ulrich Wehler navíc zjistil, že spojenci získali první snímky koncentračních táborů již v roce 1942, zpočátku však nevěřili, že jde o tábory smrti a domnívali se, že to jsou běžná vězení táborového typu.

Profesor hájí kroky stratégů

Spojeneckou strategii nicméně hájí profesor Allan Williams z Keele, podle něhož britské velení věnovalo pozornost pouze snímkům vojenské povahy a ostatní záběry jen archivovalo. Navíc prý panovaly rozpaky ohledně rozkazu k bombardování vězňů, za nějž by stěží někdo chtěl nést zodpovědnost.

Williams nicméně připouští, že dodnes nebylo uspokojivě vysvětleno, proč RAF nezaútočilo na přístupové cesty. "Snad proto, že průmyslová centra v Porýní byla pro bombardéry daleko snazším cílem," přemýšlí.

Skupina bývalých vězňů již loni žalovala vládu USA o odškodné, avšak neuspěla, protože americkým soudům údajně nepřísluší objasňovat, které vojenské operace měly být za druhé světové války uskutečněny.