SNS, Lidová unie (LU), Slovenská národní jednota (SNJ), Hnutí za demokracii (HZD) a Slovenská lidová strana (SLS) chtějí rovněž společně podpořit jednoho kandidáta v letošních prezidentských volbách.

Je to Ivan Gašparovič a není bez šance. Podle jeho vyjádření "jedině silný stát může reprezentovat zájmy Slovenska ve sjednocené Evropě". Slovenští nacionalisté ve volbách v roce 2002 doplatili na nejednotnost. Už před hlasováním se totiž po ostrém sporu rozdělila nejsilnější národní strana na SNS a Pravou SNS.

Duo Slota-Malíková vstupuje na scénu

Jejich předsedové Slota a Anna Malíková si nemohli přijít na jméno a výsledkem bylo, že ani jedna z oddělených částí nepřekročila pětiprocentní práh potřebný pro vstup do parlamentu. Slota a Malíková se proto smířili a spojili síly. (V boji o moc je však minulý týden trumfl Peter Súlovský, který se nechal na ministerstvu vnitra zeregistrovat jako nové vedení SNS. Slota se nicméně nadále považuje za předsedu.)

Překvapením je účast Lidové unie poslance Vojtecha Tkáče v nacionalistické konfederaci. Unie vznikla loni odštěpením od Mečiarovy Lidové strany HZDS a profilovala se jako strana se sociálním zaměřením.

Tkáč však pochopil, že pokud se budou konat předčasné volby, jeho nová strana nemá samostatně žádnou šanci. Proto se spojil s národními silami a nabídl jim, co ostatní nemají: zastoupení v parlamentu. Tkáčova strana totiž disponuje 11 poslanci a pro medializaci celé národní konfederace je to zásadní prvek.

Zarážející spojení stran a hnutí

Je však zarážející, že politici typu Tkáče a Gašparoviče zasedli za jeden stůl s krajně nacionalistickými stranami, jako je SNJ a SLS. Už název druhé jmenované připomíná nechvalně známou Hlinkovu ľudovou stranu z období Slovenského štátu. Ostatně SNJ se se sympatiemi k období 1939-1945 vůbec netají.

Politologové ale označují spojení za účelové. "Chtějí zabít několik much jednou ranou. Chtějí mít zastoupení v parlamentu a zabránit, aby se tříštily hlasy národně orientovaných Slováků," soudí politolog Grigorij Mesežnikov. Národní strany přitom využívají nespokojenosti obyvatelstva s vývojem v zemi a slibují zmírnění sociálních dopadů hospodářských reforem.