"Během 23 měsíců, po které jsem tam byl, jsem nikdy neviděl nic, co bych charakterizoval jako důkaz zbraní hromadného ničení," řekl O´Neil, jenž z titulu své funkce zasedal v prezidentově Radě pro národní bezpečnost. V Suskindově knize Cena loajality tvrdě napadl Bushe za zaslepenost, malou zkušenost a špatný styl řízení administrativy.

Hledaly se způsoby, jak smést Saddáma

"Ze zpravodajských údajů jsem nikdy neviděl nic, co bych charakterizoval jako skutečný důkaz," upřesnil O´Neil, kterého Bush vyměnil v prosinci 2002 kvůli neshodám o způsobu snižování daní.

"Lidé vznášeli obvinění a tvrdili různé věci," řekl dále O"Neil k Iráku. "Ale já jsem tam byl sakra dlouho, a znám rozdíl mezi důkazem a tvrzením, mezi iluzí nebo náznaky."

Exministr v knize dále uvedl, že Bushova vláda přesto od nástupu v lednu 2001, tedy osm měsíců před útoky 11. září, sestavovala důvody tažení proti Saddámovi, hledala způsoby, jak se ho zbavit. "A když to uděláme, že to vyřeší všechno," řekl O´Neil, podle něhož se věci odvíjely v tomto duchu.

"Pro mne je představa prevence - tedy, že USA mají jednostranné právo udělat cokoli, pro co se rozhodneme - skutečně obrovským zlomem," zdůraznil O´Neil v interview a v knize na adresu Bushe podotkl, že "s jeho úrovní zkušeností nebyl schopen podpořit stupeň jeho přesvědčení (o Iráku)".

V knize jsou i dokumenty

Autor knihy Suskind podle CBS před vydáním uvedl, že obsahuje i vládní dokumenty poskytnuté O´Neilem a dalšími činiteli, podle nichž Bílý dům již v prvních třech měsících 2001 rozpracovával situaci v Iráku po Saddámovi, včetně podrobností, jako je udržování míru, tribunálů i využití irácké ropy. Údajný dokument Pentagonu se zabývá ropnými firmami ze 30 až 40 zemí.

O´Neilovy výroky ostře odmítl nejmenovaný činitel jeho administrativy: "Domněnka, že administrativa plánovala invazi do Iráku už od prvních dnů po převzetí úřadu, je k smíchu. Nikdo ho neposlouchal, když byl ve funkci, proč by měl teď?"

Někteří další činitelé však nepopírají, že plány pro Irák po Saddámovi se připravovaly pro všechny případy, jelikož změna režimu v Bagdádu se stala oficiální politikou USA už od roku 1998, kdy prezident Bill Clinton prohlásil, že zadržování Saddáma už nestačí.

Vedoucí demokratický kandidát Howard Dean, jenž byl od počátku důrazně proti invazi, využil O"Neilova svědectví k prohlášení, že je to další důvod, pro který je třeba prověřit "skutečné okolnosti, za nichž Bushova administrativa prosazovala válku".

Bush jako slepý mezi hluchými

Exministr, kterého si prezident vybral za ministra jako úspěšného šéfa metalurgického gigantu Alcoa, v knize velmi tvrdě komentuje i Bushův styl řízení vlády."Na zasedáních vlády byl prezident jako slepý v místnosti plné hluchých lidí," uvedl. "Chyběl zjevný kontakt," což nutilo vysoké činitele jednat na základě "náznaků o tom, co by si prezident mohl myslet".

Jako příklad popsal své první asi hodinové setkání s Bushem mezi čtyřma očima: "Vešel jsem s dlouhým seznamem věcí, o nichž jsem chtěl mluvit... Byl jsem překvapen, když že ukázalo, že mluvím já a prezident jen poslouchá... Pokud si vzpomínám, byl to většinou monolog."

Když vypukl skandál kolem podvodného účetnictví největších amerických společností, vypracoval O´Neil s šéfem federální banky Alanem Greenspanem plán, jak přivést jejich šéfy k odpovědnosti. Bush prý zvolil mírnější řešení, čímž vyšel vstříc Wall Streetu, jehož volební podporu nechtěl ztratit, vzpomíná exministr v knize.

S Powellem ve vládě jako "obklíčené duše"

Exministr soudí, že v administrativě tvořil skupinu "tří obklíčených duší" právě s Powellem a Whitmanovou - lidí s méně ideologickými přístupy - které podle jeho slov měly sloužit Bushovu týmu jako fasáda. "Mohli jsme jsme tam být z větší míry jako pláštík,". podotýká. "Největším rozdílem mezi dobou za Nixona a Forda a nynějškem, je, že naše skupina se většinou zaměřovala na důkazy a analýzy, zatímco Karl Rove - Bushův poradce - Dick Cheney, Karen Hughesová (bývalá mluvčí) a celá parta byli spíš na politiku. To je obrovský rozdíl," uvedl O´Neil.