Informaci o plánu zabít iráckého prezidenta v úterý přinesly izraelské deníky Jediot Achronot a Ma´ariv.

Umožnil to vojenský cenzor, který dosud embargované zprávy uvolnil v souvislosti se sobotním dopadením Saddáma americkými jednotkami.

Pravdivost článků potvrdil poslanec za opoziční stranu práce Efraim Sne, který byl v roce 1992 členem parlamentního výboru pro obranu, a také bývalý šéf tajné služby Mosad Šabtaj Šavit.

Výsadek měl být v srdci Iráku

Plán spočíval ve vysazení komanda poblíž Saddámova rodného Tikrítu a vypálení dvou speciálních, pro tento účel vyrobených raket Obelisk na iráckého vůdce.

Podle deníku Ma´ariv izraelská rozvědka věděla, že churaví jeden ze Saddámových příbuzných, a že na pohřeb nejspíš přijede osobně prezident a nikoli jeho dvojník.

Zpravodajci také předpokládali, že diktátora ve skupině dalších lidí na vzdálenost několika kilometrů Izraelci rozpoznají podle jeho uniformy světlejší oproti ostatním důstojníkům.

Komando měl nakonec ze země odvézt letoun vyslaný na předem vybudovanou přistávací dráhu v poušti. "Nasazeni měli být vojáci-dobrovolníci, kteří věděli, že než se nechat zajmout Iráčany, museli by spáchat sebevraždu," uvedl Izraelský rozhlas.

Odveta za irácké raketové útoky

Speciální útvar podřízený generálnímu štábu izraelské armády měl atentát přímo v "horkém" iráckém vnitrozemí podniknout coby odvetu za irácké ostřelování Izraele 39 raketami Scud, jímž chtěl Saddám během války v Perském zálivu v zimě 1991 rozklížit mezinárodní protiiráckou koalici.

"Zásluhu na to má Rabin, který o této odvážné operaci rozhodl," řekl poslanec Sne na adresu politika zavražděného v roce 1995 židovským teroristou.

Šavit v rozhovoru pro vojenský rozhlas uvedl, že zveřejnění tajného plánu poškodilo bezpečnostní zájmy země. "Abych vám řekl, jaké škody ta informace napáchala, musel bych vám říci věci, jež nesmíte vědět," řekl bývalý šéf tajné služby rozhlasovému reportérovi.

Tragická záměna munice

Plán ale podle Ma´arivu nakonec vůbec nešel k vládnímu hlasování, protože řada expertů se obávala, že by Irák mohl zareagovat biologickým či chemickým útokem na židovský stát. V praktické rovině však útok zmařila 5. listopadu 1992 nehoda při jeho nácviku.

Sajeret Matkal nacvičovali raketový útok na fiktivní Saddámovu skupinu na vojenské základně v Negevské poušti. Omylem ale byla namísto cvičné rakety vypálena ostrá munice a zahynulo pět vojáků představujících Saddáma a jeho bodyguardy.

Dalších šest příslušníků komanda bylo zraněno. Nácviku tajné mise se účastnil i tehdejší náčelník generálního štábu, pozdější premiér země Ehud Barak. V Izraeli to vyvolalo spekulace, že šlo o přípravu na mimořádnou operaci.

V samotném židovském státě sice kvůli cenzuře žádné z těchto úvah nevyšly, v zahraničí se však objevily dvě zprávy, podle nichž armáda chystala atentát na vůdce libanonského hnutí Hizballáh šajcha Hasana Nasralláha. Izraelské úřady v reakci odebraly akreditace reportérům dotyčných dvou deníků s tím, že porušili pravidla cenzury.

Součástí krytí byl i postih novinářů

Ma´ariv ale napsal, že celá "Nasralláhova stopa" byla součástí vládního plánu odvést pozornost od skutečného plánu, a že součástí dokonalého krytí operace byla i postih novinářů.

List také podotkl, že ačkoliv z plánu zavraždit Saddáma nakonec sešlo, pozdější zpravodajské poznatky ukázaly, že diktátorův příbuzný zanedlouho skutečně zemřel a že Saddám na pohřeb osobně přišel.