Debatu o mrakodrapech přitom spustil před několika týdny sám Delanoe, když v souvislosti s přípravou nových urbanistických plánů města prohlásil, že proti výstavbě výškových domů nic nemá.

Asie a USA vedou

"Problémem není výška budov, ale jejich estetické ztvárnění," tvrdil Delanoe podle lisu Le Monde. Sklidil však velkou kritiku, protože Francouzi a zejména Pařížané, kteří nechtějí "utopit" svou dominantu - Eiffelovu věž v záplavě betonu, si na mrakodrapy příliš nepotrpí.

Oproti jiným metropolím, zejména na americkém a asijském kontinentě, stojí v Paříži méně takových objektů, které jsou navíc i tak nižší.

Městu dominuje vedle 324 metrů vysoké Eiffelovky a 209 metrů vysokého Montparnassu ve 14. obvodě snad ještě moderní čtvrť Défense, kde však žádný z 34 "věžáků" nesahá výše než 187 metrů (budova koncernu Total-Fina-Elf) . 

Ve srovnání s Šanghají a jejími 400metrovými mrakodrapy, malajsijským Kuala Lumpurem či nejnověji s tchajwanskou Tchaj-pejí, kde se tyčí vůbec nejvyšší budova na světě (508 metrů), tedy "nic zvláštního", konstatuje Le Monde.

Limity ze 70. let

Výhrady jsou patrné i z hantýrky pařížských úředníků, kteří nehovoří o mrakodrapech, nýbrž o "budovách velké výšky". Toto označení platí pro objekty vyšší než 50 metrů, jde-li o bytovou stavbu, či 28 metrů v případě kancelářských zařízení.

Přesné vymezení jejich velikosti je důležité z hlediska jejich protipožární ochrany - majitelé zde musejí dodržovat přísnější předpisy. Takto měřeno má dnes Paříž oficiálně 158 "budov velké výšky", z toho 67 bytových, 70 kancelářských a 21 smíšených.

I pod tlakem pravicových radních, kteří požadují trvalý zákaz výstavby výškových objektů ve městě nad Seinou, Delanoe nakonec ustoupil a souhlasil s tím, že limity pro označení výškových budov, zavedené v polovině 70. let, se zatím nebudou měnit, tedy posouvat nahoru.

Ještě předtím od záměru povolit nové mrakodrapy ustoupili Zelení, spojenci socialistů na radnici. Delanoe se ale zcela nevzdává a nevylučuje, že by k této otázce uspořádal v Paříži referendum.