"Je obvyklé, že pokrok vázne, než se dojde k okamžiku konečných kompromisů. Zde se však více problémů vytváří než řeší," řekl Verheugen, podle něhož je třeba zabránit konečnému handrkování, jehož si EU užila dost na summitu v Nice v prosinci 2000.

Pokud by se totiž vlády členských zemí nedohodly na textu ústavní smlouvy, zůstanou v platnosti právě Smlouvy z Nice. A to by některým zemím kvůli jejich nespornému zvýhodnění vyhovovalo: jde například o Polsko a Španělsko.

Ty mají v nynějším systému rozhodování téměř stejně hlasů jako dvakrát lidnatější Německo. Váha Varšavy a Madridu by proto po přijetí ústavy poklesla.

ČR čeká na čtvrtek

Podle projektu ústavy mají být rozhodnutí považována za schválená, vysloví-li se pro ně více než 50 procent členských států, v nichž žije 60 procent obyvatel unie. Německo a Francie mají dohromady přes 30 procent obyvatel rozšířené EU - s podporou další středně velké země by proto mohly dosáhnout čtyřicetiprocentní "blokovací menšiny".

Poslanci vesměs protestovali proti návrhu ministrů financí členských zemí (Ecofin) omezit pravomoci EP v příští ústavní smlouvě, pokud jde o schvalování rozpočtu unie, a nedovolit mu spolurozhodovat o několikaleté finanční perspektivě. Rozhodný nesouhlas s tímto návrhem, který podpořila i ČR, bude základem rezoluce, již plénum schválí ve čtvrtek