Než však odstartovala 16. července 1969 raketa Saturn V s lunárním modulem Eagle a kosmickou lodí Columbia, v jejíž kabině seděl Neil Armstrong, Edwin Aldrin a Michael Collins, ale muselo být vykonáno mnoho práce.

Start mise Apollo 11 16. července 1969 z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě.

Start mise Apollo 11 16. července 1969 z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě. FOTO: Reuters

Sovětský náskok

V době vrcholící studené války Sovětský svaz šokoval celý západní svět, když v roce 1957 vyslal do vesmíru první umělou družici Sputnik. O čtyři roky poté, 12. dubna 1961 svou dominanci v dobývání vesmíru potvrdil, když se prvním kosmonautem stal Jurij Gagarin.

 

Věřím, že tento národ by měl dosáhnout před koncem dekády cíle, jakým je přistání člověka na Měsíci a jeho bezpečný návrat na Zem. Žádný jiný program v této době nemůže být pro lidstvo úchvatnější...John F. Kennedy, prezident USA

Tehdejší americký prezident John F. Kennedy proto 25. května vyhlásil ambiciózní americký program dobývání vesmíru, jehož cílem bylo předstihnout Sověty a do konce dekády vyslat na Měsíc americké astronauty. 

Znak mise Apollo 11

Znak mise Apollo 11 FOTO: Reuters

„Je to mimořádná doba a čelíme mimořádné výzvě,“ řekl před Kongresem americký prezident. „Věřím, že tento národ by měl dosáhnout před koncem dekády cíle, jakým je přistání člověka na Měsíci a jeho bezpečný návrat na Zem. Žádný jiný program v této době nemůže být pro lidstvo úchvatnější, důležitější pro dlouhodobý výzkum vesmíru a žádný není obtížnější a nákladnější.“

Od kosmického skoku k obletu Měsíce

Trvalo to osm let. Prvním krůčkem byl program pilotovaných letů Mecury, během něhož se na suborbitální dráhu dostal už 5. května 1961 Alan Shepard a Zemi jako první Američan obletěl 20. února 1962 John Glenn. Navázal na něj program Gemini, který ověřoval technologie použité v plánovaném programu Apollo. Američtí astronauti během něj poprvé vystoupili do kosmického prostoru, uskutečnili první dlouhodobé - čtrnáctidenní - lety a ověřili možnost spojení dvou kosmických lodí.

V té době již bývalý americký prezident Lyndon Johnson (uprostřed) společně se svou ženou a viceprezidentem sleduje start mise Apollo 11 16. července 1969 z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě. FOTO: Reuters

Jádrem samotného programu byla především stavba dostatečně výkonného nosiče, na kterém pracoval Němec Werner von Braun. Postavil mohutnou třístupňovou raketu Saturn V o délce 111 metrů a hmotnosti 2910 tun, která o Vánocích 1968 ukázala své schopnosti, když dopravila na oběžnou dráhu Měsíce loď Apollo 8. Program byl tehdy velmi uspíšen, protože CIA získala informace, že Rusové připravují ke startu velkou raketu. Sovětská kosmická loď bez posádky obletěla 18. září 1968 Měsíc a vrátila se na Zemi.

Pracovníci kontrolního střediska v Johnsonově vesmírném centru oslavují úspěšné naplnění mise Apolla 11.

Pracovníci kontrolního střediska v Johnsonově vesmírném centru oslavují úspěšné naplnění mise Apolla 11. FOTO: Reuters

V roce 1969 Američané vše podřídili dosažení vítězství v závodech o Měsíc, aniž by věděli, že Sověti od plánu postupně ustupují. V březnu Apollo 9 testuje lunární modul a jeho spojení s kosmickou lodí na oběžné dráze Země. V květnu Apollo 10 obletělo Měsíc v plné konfiguraci, tedy i s lunárním modulem. Ten se nad Měsícem odpojil, sestoupil na nižší oběžnou dráhu a pak se opět spojil s mateřskou lodí, která se vrátila na Zemi.

Apollo 11 na startu

Nic nebránilo splnění ambiciózního Kennedyho plánu, 16. července z Floridského mysu Canaveral odstartovala raketa Saturn V. V půlce druhého obletu Země se nasměroval třetí stupeň rakety lodi Columbia s přistávacím modulem Eagle k Měsíci. Nejprve se ale loď musela otočit o 180 stupňů.

GRAFIKA: ČTK

Po 76 hodinách od startu se kosmická loď dostala na oběžnou dráhu Měsíce a sto hodin po startu se oddělil od Columbie, na jejíž palubě zůstal jen Collins, lunární modul Eagle s Aldrinem a Armstrongem.

Na Měsíci

Přistání však neproběhlo bez problémů. Palubní počítač, jehož kapacita byla pouhých 36 kilobytů, hlásil opakovaně chybu. Motory modulu tak byly v činnosti o čtyři sekundy déle a modul se odklonil od plánované dráhy přistání. Přesto 20. července ve 21:17 SEČ modul bezpečně dosedl v Moři klidu.

Armstrong pronesl slavná slova. „Houstone, tady je základna Tranquility. Orel přistál!“

Restaurované video z chůze po Měsíci

Přesně 109 hodin a 24 minut po startu vystoupil Neil Armstrong povrch Měsíce a pronesl ještě slavnější slova: „Je to malý krok pro člověka..., ale velký skok pro lidstvo."

Armstron a Aldrin aranžují vlajku USA na měsíčním povrchu. Snímek pořídila kamera na lunárním modulu.

Armstrong a Aldrin aranžují vlajku USA na měsíčním povrchu. Snímek pořídila kamera na lunárním modulu. FOTO: ČTK/AP

Po necelé čtvrthodině se k Armstrongovi přidal i Aldrin. Úspěch bylo nutné zvěčnit a tak jedním z prvních úkolů bylo spustit televizní kameru, která do celého světa přenesla obrázky z povrchu Měsíce. Sledovalo je 600 miliónů lidí.

Buzz Aldrin na měsíčním povrchu.

Buzz Aldrin na měsíčním povrchu. FOTO: Reuters

Oba astronauti během krátké doby svého pobytu na Měsíci vyzkoušeli nejen různé druhy pohybu a pořídili mnoho fotografií, ale také instalovali pasivní seizmograf a laserový retro-reflektor. Nasbírali také 22 kilogramů vzorků měsíční horniny a s problémy vztyčili americkou vlajku, protože hornina byla příliš tvrdá a žerď nešla zapíchnout do větší hloubky než 20 centimetrů. Pak telefonicky hovořili s prezidentem Nixonem. Na Měsíci oba nestrávili ani jeden pozemský den.

Potápěči amerického námořnictva vyzvedávají posádku Apolla 11 po úspěšném přistání na hladině Tichého oceánu 24. července 1969.

Potápěči amerického námořnictva vyzvedávají posádku Apolla 11 po úspěšném přistání na hladině Tichého oceánu 24. července 1969.   FOTO: ČTK/AP

Návrat proběhl bez problémů. Po čtyřech hodinách letu se návratový modul Eaglu spojil s Columbií. Poté se kosmická loď vydala zpět k Zemi, před přistáním odhodila servisní modul i návratovou část lunárního. Osm dní, tři hodiny a 18 minut po startu velitelský modul bezpečně přistál v Tichém oceánu, kde už čekala loď USS Hornet.

Další mise a konec programu

Během dalších tří let na Měsíci přistálo ještě šest posádek. Neúspěšná byla jen mise Apolla 13 z dubna 1970, zhatil ji požár, ale astronauté se dokázali vrátit na zem živí  Jako poslední přistálo na měsíci v prosinci 1972 Apollo 17, jemuž velel Eugene Cernan, který měl české předky.

Na povrch Měsíce vstoupilo jen 12 lidí
  1. Neil Armstrong , Apollo 11, 21. červenec 1969
  2. Buzz Aldrin, Apollo 11, 21.července 1969
  3. Charles Conrad, Apollo 12, 19. listopad 1969
  4. Alan Bean, Apollo 12, 19.listopad 1969
  5. Alan Shepard, Apollo 14, 5. únor 1971
  6. Edgar Mitchell, Apollo 14, 5.února 1971
  7. David Scott, Apollo 15, 31. červenec 1971
  8. James Irwin, Apollo 15, 31.červenec 1971
  9. John Young, Apollo 16, 21. duben 1972
  10. Charles Duke, Apollo 16, 21. dubna 1972
  11. Eugene Cernan, Apollo 17, 12. prosinec 1972
  12. Harrison Schmitt, Apollo 17, 12. prosince 1972

Spojené státy v kosmických závodech o Měsíc porazily Sověty, ale další ambiciózní plány se už neuskutečnily. Nejenže se neplánoval let na Mars a nevznikla na Měsíci trvalá základna, ale na Měsíc už žádný další člověk neletěl. Optimismus 60. let vystřídala realita let 70., kdy svět zůstal rozdělený a ekonomiku postihla ropná krize. Vesmír se stal především možným bojištěm, oběžná dráha se zaplnila špionážními satelity a USA nakonec přišly za vlády prezidenta Ronalda Reagana se Strategickou obrannou iniciativou, takzvaným programem hvězdných válek, který však už nebyl naplněn. Sovětský režim se zhroutil.

Američtí školáci si prohlížejí úlomek horniny z Měsíce, který přivezla posádka mise Apollo 16 v roce 1972.

Američtí školáci si prohlížejí úlomek horniny z Měsíce, který přivezla posádka mise Apollo 16 v roce 1972. FOTO: ČTK/AP

Při výzkumu vesmíru, který přestal být prestižní záležitostí, se dala přednost levnějším automatickým sondám a kosmické programy obou supervelmocí se soustředily na vybudování orbitálních stanic (Saljut a Skylab). Sondy se dostaly k velkým planetám Sluneční soustavy a za její hranice a Hubbleův teleskop napomohl poznání vzdáleného vesmíru.

Věčné soupeření nakonec přešlo ve spolupráci, jejímž hlavním úspěchem se stala Mezinárodní vesmírná stanice (ISS). Dobývání vesmíru se stalo běžnou činností a už nepřitahovalo masy, protože se nepřekonával další milník. Tím se má stát plánované vybudování stálé základny na Měsíci a později i pilotovaná mise na Mars.