Svůj podíl na tom údajně má ozonová díra, která tak vytváří nad Antarktidou jiné podmínky, než ve zbytku světa, kde se projevuje vliv skleníkových plynů. A tak zatímco kolem severního pólu led mizí, na jihu probíhá opačný proces.

Ozónová díra
Existence ozonových děr v atmosféře byla zjištěna až v polovině 80. let. Jde o oblasti v atmosféře bez ozonu, který pohlcuje část životu nebezpečného ultrafialového záření ze slunečních paprsků. Oslabování a v extrémní míře lokální narušení ozonové vrstvy bylo způsobeno vypouštěním freonů. Jde o látky používané od roku 1930 v chladících a hnacích médiích, aerosolech,nadouvadlech, hasících přístrojích a čistících prostředcích. Freony pronikají do atmosféry a v nich obsažený fluor a chlór se podílí na štěpení ozonu.

Mořský led, který se u Antarktidy rozšířil, hraje významnou úlohu v globálním klimatu, protože odráží sluneční záření a je také útočištěm pro místní živočichy. Plocha mořského ledu se samozřejmě mění a během letního období je menší, zatímco během zim se rozrůstá. V případě Antarktidy je to rozsáhlá plocha - dvojnásobek rozlohy celé Evropy.

Porovnáním satelitních snímků pak vědci zjistili, že od roku 1970 rostl antarktický mořský led přibližně o 100 000 kilometrů čtverečních během každé dekády. Pokud jde o sílu ledu, tak ta kolísá přibližně od jednoho do několika metrů, které oddělují poměrně teplejší oceán od mrazivého antarktického podnebí.

Americko-britská studie se zaměřila na to, proč je vývoj na severním a jižním pólu odlišný. Rozsáhlá ozónová díra nad jižním pólem podle vědců ovlivnila vzdušné proudění nad Antarktidou. S jejím výskytem zesílilo proudění studeného vzduchu do západní Antarktidy a akcelerovalo zde tvorbu mořského ledu. V jižním Tichomoří u antarktického pobřeží zesílily také sezónní bouře.