„Je to město duchů. A my jsme taky jako duchové, “ říká mi odevzdaně starší muž ve svém rodném městě Paganica. „Celý život jsme šetřili. A teď najednou nemáme nic, jen to, co na mě vidíte,“ vzdychá.

Je jedním z desetitisíců Italů, kteří museli opustit domovy a nyní přežívají v evakuačních centrech. Přežívají a čekají, až se budou moci vrátit. Mnozí ale nemají kam.

ČTĚTE TAKÉ: V Itálii zemřeli dva Češi

„Ztratili jsme všechno“

„Nevím, co je s mým domem. Popadli jsme to, co bylo po ruce a utekli na ulici. Máme s sebou věci, které nepotřebujeme, a nemáme to, na čem nám záleželo,“ svěřuje se čtyřicetiletá žena.

Země se znovu třásla i v noci na úterý a pak také dopoledne. „Bylo to strašné, byla zima a pořád pršelo,“ popisuje situaci jedna z obyvatelek Aquily v regionu Abruzzo. „Ztratili jsme všechno, nemáme ani brýle, zůstaly v sutinách. Budeme muset začít úplně od začátku,“ krčí rameny.

Utíkat nemá cenu

Epicentrum živlu bylo pod městy Paganica a Onna, asi deset kilometrů od Aquily. V Paganice zemětřesení těžce poničilo její starší část, nová zůstala naopak skoro zázrakem téměř nedotčena. Pod sutinami tu zahynuli „jen“ čtyři lidé. Zničená zóna má status off limits - u vstupních uliček hlídkuje policie, nad střechami krouží policejní helikoptéry.

Obchody jsou až na výjimky zavřené, po ulicích se potulují zmatení psi. Na rozích stojí hloučky lidí, aby bránily své domy před zloději, kteří využívají nepřehledné situace a rabují v opuštěných domech cennosti.

„Manžel tady hlídkuje, zlých lidí je víc než dobrých,“ svěřuje se Angiolina Zucchiniová. „Hyeny“, jak jim tu všichni říkají, se pustily do svého špinavého řemesla již několik minut po pondělním otřesu, upřesnila předsedkyně provincie Stefania Pezzopaneová.

„Při zemětřesení musíš zůstat, kde právě stojíš. Utéci můžeš, až když ustane,“ popisuje svou zkušenost pan Ettore, který si přijel pro věci spolu s manželkou a dvouletým dítětem. „První silnější otřes byl v pondělí v jedenáct hodin, druhý v jednu v noci. Jako by nás to varovalo. Až pak k ránu přišlo to nejhorší,“ upřesňuje jeho choť.

„Manžel si šel pro oblečení, od pondělní noci chodí v pyžamu a v bačkorách,“ říká paní Rosalba. Její starší dcera začala po otřesech křičet, ta mladší naopak ještě dlouho po zkáze nevydala zděšením ani hlásku. „Já nevím, co je horší,“ dodává maminka zoufale.

Onna prakticky mizela z mapy
Druhé město, které se ocitlo v epicentru, je Onna. Přestože je od Paganicy vzdáleno sotva coby kamenem dohodil, scéna je tu totálně odlišná. Onna totiž už prakticky neexistuje. Zřítilo se tu 70 procent domů, zbytek je těžce poničen.

„Poslední tělo jsme vytáhli v noci na pondělí, teď už se jen bourá,“ vysvětluje unavený karabiník. Celkem tu zahynulo 39 lidí ze 350. Jejich těla, zahalená do prostěradel a do dek, v pondělí záchranáři poskládali jedno vedle druhého na trávník před baráky. Bylo mezi nimi i několik dětí, jedno jen osmiměsíční... „Bože, proč jsi dopustil, aby ty děti zemřely dříve než jejich otec?“ pláče zoufale Pasquale Pezzopane. Přišel o dvě dcery.

Celé město je jedno velké rumiště. Ve vzduchu cítím vlhký pach čerstvě vykopané hlíny. Nasazena je těžká technika, kolem houfy vojáků, policistů. V akci jsou hasiči a záchranáři. A také novináři.

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Mapy.cz

Matka zahynula, aby zachránila dceru

V úterý se v Paganice a v Onně už jen počítali mrtví. V Aquile naopak běžely naplno záchranné vyprošťovací práce - ještě byla šance spasit životy zavalených. V centru před studentskou ubytovnou nebo spíš před tím, co z ní zbylo, je největší shon. Opatrně tu rozebírají zbytky budovy, aby zbytek konstrukce nespadl a nepohřbil definitivně ty, kdo mohli přežít uvězněni pod troskami.

„V noci na včerejšek se nám podařilo ze sutin vytáhnout jednu živou studentku. Může tam ale být až šest dalších,“ říká člen civilní ochrany Arturo Verniso. Má kruhy pod očima, je vyčerpaný. „Na noc jsme si šli na chvíli lehnout do sanitky, ale probudily nás další otřesy. Vůbec jsem nezamhouřil oka,“ podotýká. Na místě jsou kromě záchranářů i rodiče pohřešovaných studentů. Člověk je pozná lehce. Pláčou.

Zdejší nemocnice je zdemolovaná. Pacienty museli ukládat na lůžka na dvoře. Jediné oddělení, kteří nepřestalo fungovat, je márnice. Prefektura a kvestura jsou v troskách.

Média přinesla několik drásajících příběhů. Například ten mladé matky, která poté, co ucítila otřesy, přikryla tělem svou dvouletou holčičku. Tak je záchranáři našli: mrtvou maminku a pod ní zachráněnou holčičku. Přivolal je její nářek.

I jiná matka se pokusila spasit své dítě. Nepodařilo se jí to – obětovala se, ale její dvě dcery přesto nepřežily.

„Vassilij, Vassilij,“ křičí zoufale žena řeckého původu. Syna jí pohřbilo v Aquile šest pater cihel a betonu. První oběť zaznamenali i záchranáři - padesátiletý dobrovolník ze severního Bergama v pondělí zkolaboval při odstraňování sutin. Zemřel krátce poté v nemocnici.

Berlusconi: Katastrofa tisíciletí

Přes všechnu hrůzu a lidské neštěstí kolem ale záchranáři zatím celou „katastrofu tisíciletí“, jak zemětřesení nazval premiér Berlusconi, zvládají velmi dobře. První pomoc přišla již několik minut po prvních úderech živlu. Od té chvíle pracují hasiči a civilní ochrana nepřetržitě. Dobrovolníci rozvážejí po městě vodu, ta z kohoutků se nesmí pít.

Je tu vůbec spousta problémů. Desítky lidí například odmítly přenocovat v tělocvičně v jednom z evakuačních center - měli strach, že budova nevydrží. Raději přespali v autech. V některých centrech nejsou stany dost vytápěné a v noci se tu přitom teď teploty pohybují i jen něco málo nad nulou. Lidé mrznou. Jinde chybí chemické záchody.

Když ale mluvíte s lidmi, kteří tu celou tíhu situace musejí snášet, divíte se jejich trpělivosti a síle - oceňují, že jim přišli záchranáři na pomoc a říkají: Oni se tak snaží, musíme to nějak zvládnout...