Týž zdroj měl média upozornit i na to, že loni v únoru agentka prosadila cestu svého manžela Josepha Wilsona do Nigeru, kde měl ověřit pravdivost informace o údajném iráckém zájmu nakoupit uran. Wilson však tehdy věrohodnost této informace nepotvrdil a až po invazi tím podlomil významný Bushův argument pro válku s Irákem. Nyní má Wilson pocit, že se mu za to vláda chce mstít.

Bílý dům se podvolí vyšetřování

"Prezident nařídil Bílému domu plně spolupracovat s tímto vyšetřováním," oznámil včera jeho mluvčí Scott McClellan. "Prezident se chce dostat k jádru této věci," dodal. Hlavní právník Bílého domu nařídil e-mailem pracovníkům zachovat všechny materiály, jež mohou mít pro šetření význam.

V pondělí McClellan odrážel otázky reportérů slovy, že "neexistuje nic, absolutně nic, co by naznačovalo jakoukoli účast Bílého domu (na vyzrazení) a to také zahrnuje úřad viceprezidenta". McClellan také výslovně popřel, že by zdrojem úniku informací byl prezidentův hlavní politický stratég Karl Rove, jak tvrdí Wilson. Prezident Bush týž den v Růžové zahradě Bílého domu ignoroval otázky novinářů.

I Amerika má svou "kauzu Kelly"

Aféra doutnala od 14. července, kdy se na stránkách listu The Washington Post poprvé objevilo jméno Wilsonovy manželky za svobodna - Valerie Plameové - v článku známého komentátora Roberta Novaka. Případ ovšem dramaticky eskaloval uplynulý víkend, když se provalilo, že šéf Ústřední zpravodajské služby (CIA) George Tenet požádal dopisem ministerstvo spravedlnosti případ prošetřit, jelikož vyzrazením jména agentky byl závažně porušen zákon.

Aféra připomíná výbušné ovzduší, jež v minulých týdnech obklopilo britského premiéra Tonyho Blaira v souvislosti s vyšetřováním sebevraždy zbrojního experta Davida Kellyho, rovněž ostrého kritika způsobu, jímž Londýn nakládal se zpravodajskými údaji o iráckých zbraních.

Wilson dostal avízo

Komentátor Novak v reakci na bouři kolem jeho článku v pondělí podle serveru Drudge Report řekl, že jméno Wilsonovy manželky a to, že navrhla vyslat manžela na osmidenní misi do Nigeru, mu řekli dva činitelé prezidentova úřadu, aniž však žádali o zveřejnění.

Wilson ale listu The Washington Post řekl, že už v červenci ho upozornili reportéři tří televizních stanic, že je činitelé Bílého domu inspirovali k materiálu zahrnujícímu identitu jeho manželky, uvedl deník. Nejmenovaný poradce administrativy témuž listu řekl, že lidé z Bílého domu obvolali nejméně šest washingtonských novinářů a prozradili jim totožnost paní Wilsonové.

Poslední, kdo mluvil s Husajnem

Wilson je zkušený diplomat, jenž zastupoval velvyslance v Bagdádu (1988-91) a byl posledním představitelem USA, jenž před první válkou v Zálivu hovořil se Saddámem Husajnem a zasloužil se o propuštění stovek amerických rukojmí. Prezident George Bush starší jej pak jmenoval velvyslancem v africkém Gabunu (1992-95), za prezidenta Billa Clintona vedl africký odbor Rady pro národní bezpečnost (1997-98).

Čím asi popudil vládu

Wilsona vyslala CIA do Nigeru v únoru 2002, aby prošetřil nevěrohodné zprávy italské rozvědky o iráckém zájmu nakoupit uran pro svůj jaderný zbrojní program. Po osmidenní cestě Wilson ústně informoval vedení špionáže v Langley u Washingtonu, že v roce 1999 se sice Bagdád snažil vybudovat v Nigeru obchodní kontakt, avšak že skutečný nákup uranového koncentrátu je vysoce nepravděpodobný.

Wilsonův závěr zůstal ležet v CIA a skoro rok nato - letos v lednu - prezident Bush v Poselství o stavu Unie Kongresu s odvoláním na britské poznatky v šestnácti slovech řekl, že Saddámův Irák chtěl získat velká množství uranu v Africe. Mezitím Bush v březnu spustil válku a ukázalo se, že informace britské rozvědky nemusí být spolehlivé, i když za nimi Londýn stál i nadále. Bílý dům se dlouho zdráhal přiznat chybu a jen pomalu přiznával, že se stal obětí špatných zpravodajských informací.

Wilson si podle časopisu Time uvědomil, že jeho zpráva v Nigeru zůstala bez povšimnutí, a vystoupil ze stínu. 12. června jeho poznatky zveřejnil list The Washington Post a Wilson sám veřejně kritizoval administrativu 6. července na stránkách deníku The New York Times za způsob, jímž zacházela se zpravodajskými informacemi o iráckém arzenálu.

Nedlouho poté Bílý dům oficiálně odstoupil od Bushova tvrzení v poselství Kongresu o irácké jaderné stopě v Africe. Nejbližší prezidentovi spolupracovníci tvrdili, že o Wilsonově misi v Nigeru předtím nikdy neslyšeli.