Norbert Hilger z Ústavu pro objektivizaci vzdělávání (IZOP) v Cáchách, který spolu s Německou spolkovou nadací životní prostředí (DBU) akci uspořádal, Právu o projektech středoškoláků sdělil: "Šíře jejich záběru mě v tom nejlepším slova smyslu překvapila. Vždyť sahala od hledání černých skládek přes nápady na využívání sluneční energie až po seznámení se s ohroženými druhy zvířat a rostlin.“

Česko se neztratilo

Barvy České republiky hájili zástupci šesti škol – gymnázia Studentská z Havířova, Masarykova gymnázia z Plzně, Gymnázia Jihlava, Biskupského gymnázia Jana Nepomuka Neumanna v Českých Budějovicích, Gymnázia Jiřího Ortena v Kutné Hoře a pražského Gymnázia Jana Nerudy v Hellichově ulici.

V každém ze tří ročníků připravili vždy jedno téma z „domácí půdy“ a pro druhé si zajeli do partnerské školy v Německu. Pro zveřejnění dostali pod záhlavím Mládež a ekologie prostor na stránkách Práva, partnerského listu za Česko.

"Určitě to bylo hodně práce. Loňský rok jsem vedla skoro celý sama, protože kolegové měli dost starostí s jinými projekty, takže mi ani příliš nemohli pomáhat. Když jsme jeli do přírodovědeckého muzea v německém Zhořelci, téma znělo Půda pod našima nohama. Měsíc jsem překládala a studovala slovní zásobu z půdní zoologie – hlísti, chvostoskoci,“ vybavuje si profesorka Irena Zahajská z kutnohorského gymnázia, které porota vyhodnotila jako nejúspěšnější ve třetím ročníku.

Na otázku Práva, co jí soutěž dala, odpověděla: „Zdokonalila jsem se v němčině, ale především mě těší, co si z akce odnesly děti. Rozmluvily se. Získávat informace a psát je opravdu bavilo.“ Ondřej Sirotek z Kutné Hory podotýká: „Uvítal jsem jazykové zdokonalení. Týden v Německu dá člověku strašně moc. Soutěž mi poskytla úplně jiný pohled na přírodu.“

Spolužák Filip Klazar mu dává za pravdu: „Prostě jsem musel mluvit německy. Zejména v rodině, v níž jsem týden žil. Projekt beru jako podnětnou zkušenost.“

Děti nepsaly „do šuplíku“

To, že děti nepsaly „do šuplíku“, ale viděly na novinových stránkách výsledky svého snažení, vyzdvihuje Radmila Kubalová, jež vedla havířovské gymnazisty. „Zjistit si fakta, vyhodnotit je, vytřídit a pak o nich napsat, tak aby to zaujalo čtenáře, to přece není málo,“ míní.

Dagmar Němečková, pedagožka jihlavského gymnázia, zase oceňuje, že se žáci seznámili s různými ekologickými otázkami. „Hlavně v našem okolí a v okolí naší partnerské školy. Něco konkrétního pod našima rukama skutečně vznikalo. Nejvíc bych hodnotila fakt, že poté, co jsme zpracovali téma Ekologická havárie v Požďátkách, tak se o ní začalo mluvit, mluví se o ní stále a opravdu se s tím začalo něco dělat.“

Profesorka Jana Faryadová z pražského Nerudova gymnázia soudí, že projekt jí a žákům nic nevzal. „Jenom jsme dostávali. Jeden ze studentů pak při přijímacích zkouškách na fakultu architektury mohl ‚prodat‘ to, že jsme předloni zpracovávali téma Ekologické domy.“

Dana Jakešová, která učí na Biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích, si chválí, že kontakty studentů s kamarády z gymnázia v Nordhausenu pokračují a že se navštěvují i o prázdninách. „To je bezesporu nemalý vklad. Studenti dělali něco jiného, nad rámec svých povinností. Nakonec vždycky řekli: Bylo to prima.“