„Věděly o tom asi jen dvě desítky lidí,“ tvrdí Bald, který měl přístup k soukromému archívu někdejšího kancléře Helmuta Schmidta (1974-82). Politici, generálové i vědci až dosud označovali informace o utajené jaderném arzenálu za „fámy“ a „výplody fantazie“ mírových aktivistů.

Podle Balda začal transport atomových zbraní do Spolkové republiky v polovině šedesátých let. Měly být použity v případě napadení země. Jejich výbušná síla činila činila 0, 2 až 45 kilotun TNT, nejsilnější „atomové miny“ byly tudíž trojnásobně účinnější než atomová bomba svržená na Hirošimu.

O nasazení bomb rozhodovala výlučně armáda. „Žádný německý, ani americký politik nemuseli dát souhlas,“ upozornil Bald. Situaci změnil až Schmidt v roce 1969, když se stal za kancléře Willyho Brandta ministrem obrany. Bomby však odvezli z Německa až po 23. říjnu 1973, kdy dosáhl dohody s americkým kolegou Melvinem Lairdem. Armáda zároveň přišla o výhradní pravomoc rozhodovat o použití jaderného arzenálu.

Historikova zjištění potvrzuje exkancléř Schmidt v knize Politika zodpovědnosti, která vyjde příští pátek.