Komentátor listu SME Marek Chorvatovič zmiňuje možnost, kdy by mohlo dojít k dohodě mezi ODS a ČSSD. Byla by prý možná, kdyby Ústava ČR počítala s postem viceprezidenta.

Neúspěch "zatrpklého důchodce" Miloše Zemana připodobňuje k oběti jako vystřižené z antické tragédie, kdy tím, kdo obětoval, byl premiér a předseda ČSSD Vladimír Špidla, který podle komentátora obětí zachraňoval nejistou budoucnost vlády. Chorvatovič připomíná i sebevědomí komunistů, kteří si podle něj díky dvoření prezidentských kandidátů vzpomenuli na vedoucí úlohu strany.

Pravda: Vítězem je Klaus

Václav Klaus je vítězem obou prezidentských zápolení. Tak začíná svůj komentář Luboš Palata v deníku Pravda. Podle jeho názoru může Klause v cestě na Hrad zastavit jen sjednocení "všech proti Klausovi." Připomíná však, že Česko není Slovensko a Václav Klaus není Vladimír Mečiar.

"I přes svou aroganci, upřednostňování ekonomického rozměru politiky před významem morálním a právním a kritickým postojům k Evropské unii je Klaus špičkový politik," soudí komentátor, který tak Klause řadí do středoevropské extratřídy. Podle jeho mínění může Česko doufat, že v osobě Klause přijde na Hrad důstojný nástupce Václava Havla.

Palata zmiňuje i Špidlovo úspěšné zabránění Zemanovi v cestě z Vysočiny do sídla českých králů. Nicméně podle jeho mínění bude Špidla muset potlačit vzpouru ve vlastních řadách.

HN: Za vším může stát jmenování soudců

Komentář ve slovenských Hospodářských novinách Jozefa Gáfrika jde mnohem dále. Případné nezvolení prezidenta i ve třetí volbě by podle komentátora zřejmě nevadilo premiérovi Vladimíru Špidlovi ani předsedovi Sněmovny Lubomíru Zaorálkovi.

Podle mínění Gáfrika je totiž možné, že jednou ze záminek pro oddálení zvolení "hradního pána" může být v květnu končící mandát devíti ústavním soudcům. Jmenování nových soudců je v pravomoci prezidenta, které však v případě nezvolení přebírá šéf Sněmovny.

Nejbližší dny se budou vyznačovat čilým ruchem. Podle komentátora totiž existuje dostatek politiků, kteří současnou situaci vnímají jako jistou formu degradace, neboť až doteď si ji nedokázali představit a byli náchylní takovýto stav interpretovat jako nedostatečnou stabilitu politických poměrů - když se to dělo v zahraničí. Nyní mají takovou situaci před vlastním prahem, uzavírá Gáfrik.