Článek
Necháme-li stranou politická hlediska – měl byste problém se stálou přítomností ruských inspektorů na radarové základně?
Není žádný technický důvod. Nemáme nic, co bychom před Rusy chtěli skrývat. Pozvali jsme je na naše protiraketová zařízení. Loni v září jsme u nás například měli dva pozorovatele při testu. Seděli se mnou u stolu a viděli všechno, co my.
Zvali jsme je i na aljašskou základnu Fort Greely. Zatím nepřijeli. Byla tam už však ruská média.
Pokud by se hledala náhrada za Polsko, je alternativou pro antirakety jen Litva? Experti přece zmiňovali Německo, Česko, Slovensko, možná Maďarsko.
Polsko je pro nás nejlepší, stále s ním pracujeme. Zůstávají jiné možnosti v oblasti, které jste popsal. Nebyly by sice tak dobré, ale stále přijatelné. Stále by zaručovaly pokrytí. Pokud se s Polskem nedohodneme, budeme hledat variantu.
Ministryně Riceová v Praze prohlásila, že radar je už sám o sobě přínosem.
Je nesmírně přesný. Dokonce víc, než ty na lodích, což zvyšuje pravděpodobnost úspěchu. Kromě toho všechny obranné rakety doletí dál, než kam je schopen vidět jejich vlastní radar. Připojením tohoto výkonného zařízení do systému lze proto využít plného doletu rakety. Například loď v Severním moři bez něj nedokáže ochránit velká území v Evropě. Díky tomuto výkonnému radaru se dokáže i stáhnout z dostřelu raket s plochou dráhou letu, a přesto zasahovat v prostoru svého určení.
Setkal jste se na expertní konferenci o raketové obraně v Praze s ruským zástupcem generálem Bužinským?
Jen krátce, ale názory jsme si nevyměnili. Připomněl jsem mu, že s nimi chceme velmi spolupracovat.
Rusko namítá, že radar z Česka uvidí do jeho vzdušného prostoru.
V žádném případě nemůže Rusko ohrozit. Technicky vzato štít nemůže zvládnout stovky či tisíce ruských raket a hlavic. Antiraketa ani nedohoní jejich mezikontinentální balistickou střelu. Pokud jde o vzdušný prostor: Země je zakřivená a ve chvíli, kdy se paprsek z radaru v Česku dostane k ruským hranicím, je už 250 kilometrů nad zemským povrchem. Protože chvíli trvá, než radar raketu zachytí, chceme umístit předsunutý pevný radar včasné výstrahy, ale namířený na Írán.
Jaký je stav vaší komunikace s Moskvou?
Říkáme Rusku: štít není o vás, ale o Íránu. Budou-li mít Íránci raketové kapacity, budeme potřebovat nějaký čas na vybudování obrany. Proto jsme před půldruhým rokem navrhli – postavme zařízení, vyzkoušejme je a aktivujme.
Pokud se íránské hrozba nenaplní, neuvedeme zařízení do operační pohotovosti. Lze například vyjmout antirakety ze sil a dát do skladů, což si Rusové mohou ověřit z družic. Země za stolem Rady NATO–Rusko to považovaly za rozumný návrh. Rusové na to musí teprve odpovědět. Shodli jsme se s nimi, že důvodem k obavám z Íránu bude, až vyzkouší raketu s doletem 2 000 kilometrů a víc. To se právě teď naplnilo.
Pentagon ve zprávě Kongresu loni v říjnu upozornil, že nasazení pozemních antiraket v Evropě je zcela nové a neověřené. Jaký máte program zkoušek?
Zprávu sekce hodnocení testů jsme si vyžádali my. Souhlasí s námi, že technické úpravy obranné střely pro Evropu jsou jen malé – odstranili jsme třetí stupeň rakety, zásahový prostředek jsme nově usadili na druhý stupeň a změnili software. Požadují však, abychom testovali v evropských podmínkách. Chtěli jsme se s nimi shodnout na scénářích a ty zahrneme.
Jaká je hlavní zvláštnost?
Je to bližší vzdálenost k hrozbě, tedy méně času pro reakci. Na rozdíl od naší základny na Aljašce proti severokorejské hrozbě, kde úhly možných letových drah útočící střely nemají takové rozpětí, jsou ty v Evropě větší.
Zmíněná zpráva přesto trvá na mohutném zkušebním programu.
Vyhodnocovací sekce je velmi spokojena s naším plánem a podmínkami testů. Máme například šest z devíti zkoušek proti střelám dlouhého doletu a asi 15 testů z moře, pět nebo šest startů z mobilních ramp a tak dále. Celkem jsme od roku 2001 zaznamenali 35 úspěšných zkoušek ze 43. Osm selhání nezpůsobily větší technologické chyby, ale dílčí komponenty. Ty jsme opravili.
Kdy tedy přijde na řadu zkouška střely určené do Evropy?
V roce 2009.
Objevila se zpráva, že jste zcela vyřadili červencový test, který měl poprvé po šesti letech uplatnit tzv. protiopatření útočící rakety ke zmatení obrany.
Ne. Kvůli závadě jednotky snímající při testech data ze zásahového prostředku vzniklo riziko, že bychom je zcela ztratili, přičemž jedna zkouška stojí přes 80 miliónů dolarů. Odstranění závady by trvalo asi půl roku. Naši kritici v Kongresu si to vzali za záminku ke zkrácení peněz na vývoj raketové obrany. Proto jsem rozhodl, že plánovaný test 18. července uskutečníme, avšak pouze s útočící střelou a jejími falešnými cíli.
Pro simulaci nasadíme dva dodatečné radary z moře a jejich data pak porovnáme se skutečností. V prosinci zkoušku zopakujeme, ale už se skutečnou obrannou střelou.