Podle vědců Arktida roztaje o čtyři desetiletí později. Přitom ještě před několika lety se předpokládalo, že ledový příkrov neroztaje před koncem století. Počítačová simulace klimatických změn severní polokoule, kterou provedl tým Hollandové, předpokládá v létě 2040 poslední malé ledovce na pobřeží Grónska a severokanadských ostrovů. V zimě sice ledovce opět posílí, oproti současné pobřežní tloušťce tři a půl metru však budou sotva metrové.

Už v září přinesly satelity NASA doklady, potvrzující nečekané zrychlení úbytku tzv. trvalého ledu - vrstvy, která během celého roku dosahuje mocnosti alespoň tří metrů. Zatímco v posledních dekádách jí ubývalo kolem 7 procent, v období 2004 - 5 to bylo 14 procent. Zmizelo 730 tisíc čtverečních kilometrů severně od Eurasie, zatímco na americké straně nepatrně přibylo.

Loňské léto bylo pro Arktidu nejhorší od začátku satelitního měření roku 1978. Ledový příkrov se rozkládal na 5,3 miliónu čtverečních kilometrů mořské hladiny, což bylo o celou pětinu méně než letní průměry po dvě předchozí desetiletí. Srovnání s nepříliš přesnými staršími záznamy severního polárního zalednění dokonce ukazuje, že by mohlo jít o větší ústup ledu než ve 30. a 40. letech minulého století, kdy teploty v Arktidě dosahovaly cyklického  maxima.

Proces tání se zrychluje

Vědci zdůvodňují náhlé zrychlení ústupu ledu především samozesilujícím efektem: stále větší, relativně tmavé plochy mořské vody, odkrývané ustupujícím bílým ledovcem, silněji přijímají teplo slunečních paprsků, víc zahřívají okolní vodní plochy a tedy zrychlují tání dalších ledních ker. Moře se tedy bude ohřívat v tomto kolotoči tím rychleji, čím více ledu již roztaje.

Klimatické změny navíc zřejmě ovlivní i mořské proudění - teplý Golfský proud dosáhne mnohem severněji. Na pevné zemi, jako je Grónsko, se proto led může teoreticky udržet o něco déle než na moři. Podle jiných modelů naopak Golfský proud zeslábne a odkloní se k východu, což by přineslo severní Evropě silné ochlazení.