S hotovou maturitou jsem se vrhla na další chytré knížky, které mě měly "spolehlivě" na vysokou dostat, protože toho, co jsme ve škole nestihli, nebo vůbec nebrali, byla spousta. Hlásila jsem se na čtyři vysoké školy. Dnes vím, že to byla chyba a znovu bych to neudělala. Nekryly se mi sice termíny konání přijímacích zkoušek jako řadě jiným, ale příprava na ně byla náročná.

První jsem dělala na peďák UK. Neochota a arogance profesorů byla překvápko. Zkoušky dopadly katastrofálně a mé sebevědomí bylo stejně nízké jako počet bodů, které se mi podařilo získat. Další přijímačky přede mnou a já jsem si byla téměř jistá, že už na žádné nepůjdu.

Nakonec jsem byla na všech. Každým neúspěchem jsem se viděla blíž k letadlu, které mě odváží jako dívku do domácnosti do Anglie. S největším napětím jsem čekala na výsledky z poslední školy, a právě tady trvalo zveřejnění nejdéle. Nakonec jsem se dočkala a díky internetu věděla, že jsem TAM. Dopis s pozvánkou k zápisu byl jen dovršením radosti.

Na zápise ke studiu jsme byli společně s dálkovými studenty, v místnosti nás byla asi stovka společně s nedýchatelným vzduchem. Seznámili nás se studijním řádem, kreditním systém a spoustou věcí, středoškolákům relativně neznámých.

Na vejšce se o vás nestará třídní učitelka, nikdo vám nic neporoučí, všechno je na vás. Vejška je volnost, spousta nových přátel, kteří myslí jako vy. Jediná překážka je semestrální zkouškové období. Přes semestr se na učení nepodíváte, a pak jen zíráte, kolik se toho odpřednášelo. Mám před sebou první zkouškové období, prý je každé jako maturita.

(Autorka studuje Zemědělskou fakultu na Jihočeské Univerzitě)