Není snad třeba zdůrazňovat, že je čtení hlavní činností každého člověka v jeho cestě za poznáním. Číst se dětí učí hned na počátku povinné školní docházky a součástí výuky se následně stává i pěstování schopnosti porozumět textu, zpracovat ho a využít. Pokud děti dobře nezvládnou tento úkol, což se bohužel stává až příliš často, mají pak problém dobře zvládat další učivo.

Podle zkušeností pedagogů ze základních škol mívají děti problém zvládnout techniku čtení, ve schopnosti porozumění textu se pak objevují u školáků nedostatky ještě častěji. Potvrzují to bohužel i výsledky českých žáků v mezinárodním výzkumu PISA (Programme for International Student Assessment), které poukazují na průměrné až zhoršující se výsledky českých žáků.

Metody jsou tři

Existují v podstatě tři metody tzv. „počátečního čtení“. První, analyticko-syntetická metoda, nazývaná také slabikovací, vychází ze skládání hlásek do slabik, které se následně skládají do slov. Tato metoda, která staví především na zvládnutí techniky a až následně navazuje porozumění, je u nás nejrozšířenější. Další metoda se nazývá genetická nebo také hlásková a spočívá v hláskování slov. Vychází z intuitivního čtení po hláskách, které si osvojují už předškoláci. Doba, kdy žáci začnou číst plynule a s porozuměním, se u této metody výrazně zkracuje. U globální metody východiskem učení nejsou hláska, písmeno a jejich skládání do slabik, ale obsahové celky (věty, slova), které jsou blízké chápání dětí. Metoda dává dítěti možnost číst okamžitě celé slovo a vnímat jeho konkrétní význam.

Žádná metoda nácviku čtení samozřejmě není univerzální. Každé dítě je jiné, průběh jeho vývoje je individuální, a tak bude každá metoda vyhovovat jinému typu žáka. Popis metod počátečního čtení uvedený v tomto článku je přirozeně značně zjednodušující, zájemci o hlubší seznámení s problematikou mohou pro získání bližších informací navštívit například stránky Školského vzdělávacího a informačního portálu (www.edu.cz) nebo Metodický portál (www.rvp.cz).