Hlavní obsah

Celoživotní vzdělání není dobré jen k sbírání titulů

Novinky, Hana Hozová, Scio

Říká se, že změna je život. Toto rčení v sobě obsahuje přirozenou lidskou potřebu se pořád měnit – učit se něco nového. Celoživotní vzdělávání považuje za nejvyšší prioritu a nutnou podmínku pro další rozvoj i Evropská rada. Co to vlastně celoživotní vzdělávání je? Jde jen o další studium na univerzitách?

Foto: Milan Malíček, Právo

Před pár lety někteří lidé ještě netušili, co je počítač, a dnes už bezstarostně využívají internet.

Článek

Hodně lidí vidí životní vzdělávání pouze v dalším studiu, nejčastěji vysokých škol, případně studiu jazyků. Studium na několika vysokých školách sice může někdy být k užitku (sloužit dotyčnému k dosažení cíle), často však jde spíše o sběr titulů.

O vzdělávání lze mluvit pouze v případě, když škola k něčemu je. Když už studujete třetí vysokou školu, je jasné, že už vysoké školy studovat umíte (jste schopni splnit všechny požadované podmínky, které po vás systém vyžaduje), pak už se tedy učíte jen další a další data (která si můžete v případě potřeby kdykoliv najít třeba na internetu).

Neplatí to samozřejmě například v případě elektroinženýra, který vystuduje lékařskou fakultu s cílem věnovat se vývoji lékařských přístrojů a propojit tak moderní techniku s člověkem. K čemu však vede studování škol jen kvůli dalším titulům? Asi k tomu, aby se na vás ostatní dívali jako na člověka, který má hodně titulů…

Jak se můžeme celoživotně vzdělávat jinak

Celoživotní vzdělávání například znamená, že opustíte zaměstnání, které vás už dávno nebaví a najdete si jiné místo, které vás láká. To, že se v souvislosti s tím budete muset učit mnoho nového, je více než jasné. Nebo se vrhnete do rekonstrukce bytu, kde nikdo s ničím nepohnul už dvacet let. Pustíte-li se do toho, budete muset zjistit, co se vám líbí, nastudovat hory časopisů o bydlení a důsledkem toho bude další vzdělání v oblasti bytové architektury - přesněji interiéru.

Nebo se rozhodnete udělat něco s dlouhodobou nespokojeností v manželství a budete hledat, co je možné udělat proto, abyste si s partnerem lépe rozuměli. U toho se také mnohé naučíte.

Cíl: pořád se zlepšovat, aby se nám lépe žilo

Cílem celoživotního vzdělávání je podle tzv. Lisabonské strategie zlepšit znalosti dovednosti a kompetence z osobního, občanského, společenského i pracovního hlediska.

V praxi to pak vypadá tak, že když se vám něco nelíbí, musíte hledat a učit se hledat cesty, jak to změnit. Změnit se toho někdy musí hodně, často celý pohled na věc. Třicetiletá žena, pro kterou muži dosud byli jen na obtíž, musí změnit svůj postoj k opačnému pohlaví, chce-li založit rodinu a mít dítě. Jinak s ní do “toho” žádný muž nepůjde.

Závěr si musí každý udělat sám

A jaký je závěr? Žádný. Závěr si musí každý pro sebe musí udělat sám. Může to výsledek, že je pořád potřeba učit se novému, jít dál, nezůstat stát na místě ať už je to v jakékoliv oblasti. Jak pravil klasik „kdo chvíli stál, již stojí opodál“.

Už i Neruda pravděpodobně pochopil, že dlouhodobě může být člověk spokojený jedině v „pohybu“. Jedině tak má život tu správnou šťávu. V opačném případě - trváme-li na tom, že se nic učit nebudeme, že se nic měnit nebude si můžeme rovnou sednout před dům na lavičku a počkat až si pro nás přijde zubatá. Ta možná ocení tři akademické tituly.

Reklama

Výběr článků

Načítám