Článek
Aütorem projektu je výzkumný tým University of Pennsylvania, vedený dr. Martinem Seligmanem. Ten ve světě proslul pracemi na téma „naučené bezmocnosti“, v průběhu života získaného přesvědčení, že „člověk nic nezmůže.“ Toto přesvědčení se pak odráží v přístupu k problémům, v pasivitě a závislosti na rozhodnutích druhých lidí.
Seligmanem vedená skupina realizuje Penn Resiliency Project – projekt výuky pro základní školy, při které se děti učí, jak řešit nepříznivé životní situace. Dozví se, jak se správně chovat i jak je dobré uvažovat, když narazí na problémy.
Výzkumy bylo dokázáno, že nesprávný přístup k problémům může mít závažné negativní účinky na emoce, chování i pro zdraví člověka. Studenti se učí, jak být asertivní, jak vyjednávat s lidmi, jak se rozhodovat, řešit problémy ve skupinách lidí a učí se také relaxovat.
Žáci si vše na vlastní kůži vyzkouší
Zdají se vám tyto dovednosti zajímavé? Jak by ne, vždyť je každý den potřebují i dospělí. Výuce tohoto netradičního a zajímavého předmětu je věnováno až 24 hodinových lekcí, pro některé školy je však výuka kratší.
V každé z lekcí se dovednosti a pojmy z oblasti resilience nejen „odpřednáší.“ Žáci si také mnoho konkrétních dovedností nacvičují a zkouší. Pomůckou pro snazší učení jsou kreslené a vyprávěné příběhy, hraní rolí, ale také vtipy – studnice „pozitivního přístupu“ k životním problémům. Ale pozor, ne vždy je tímto pozitivním přístupem přehlížení problémů!
Výzkumem se podařilo ověřit, že takto koncipovaná výuka v USA funguje. U dětí, které programem prošly, se vyskytuje méně depresí nebo úzkosti, a to i dva až tři roky po skončení výuky.
Program vyvažuje rozdíl mezi znalostmi a dovednostmi
O významu takto osvojovaných dovedností a postojů vypovídají poznatky, uváděné Martinem Seligmanem: Teenageři, kteří jsou optimističtí, mají v budoucnosti vyšší příjmy než ti trudomyslní. Sebekázeň při řešení problémů pak dvakrát významněji ovlivňuje získání dobrých známek u zkoušek, než výška inteligenčního kvocientu.
Zpráva Sunday Times uvádí, že v současnosti je podobný program zaváděn v Británii. Více než 1500 jedenáctiletých žáků ve 22 školách Británie prochází kurzy podle již osvědčeného schématu. Zvažováno je celonárodní zavedení projektu. Aby mohli projekt uskutečnit na pilotních britských školách, vycestovalo více než 100 učitelů do USA, shlédnout a osvojit si metodiku „lekcí štěstí“.
Otázku, zda by tento program mohl být dobrou inspirací i pro naše školy, lze zodpovědět pozitivně. Resilienci dětí ve školním věku podporuje dovednost řešit problémy, dobře komunikovat nebo také umění požádat ve správnou chvíli o pomoc. Jsou to jinými slovy klíčové kompetence, jejichž zavedení do výuky je předmětem zde probíhající školské reformy.
Zavedení podobných aspektů do výuky může také posílit rovnováhu mezi rozvojem znalostí a rozvojem životních dovedností, často ve škole nežádoucím způsobem vychýlenou jen jedním směrem.