Než podáte přihlášku na VŠ, položte si zásadní otázky

Vyšší vzdělání není jen přípravou na budoucí povolání, ale je to velká a důležitá část života. I proto je rozhodnutí o tom, kterou školu si vyberete, jedno z nejdůležitějších, které v životě učiníte. Všimněte si, že je to rozhodnutí naprosto svobodné. Nikdo vám nemůže zabránit podat si přihlášku na tu či onu školu. Na druhou stranu na nikoho nemůžete zodpovědnost za váš výběr svést.

Bohužel až příliš často se stává, že maturant podlehne svému nadšení, náhlému vnuknutí či nápadu a přihlásí se na školu, která je po jedné stránce pro něho ta nejlepší, po jiné je již méně vhodná a po některé je třeba úplně nevhodná. Po roce nadšení vyprchá, nápad už se nejeví tak dobrý a student musí volit jen mezi špatnými možnostmi - začít jinde a ztratit dva roky, dokončit školu, o které již ví, že to není ta pravá, anebo ukončit studium.

Každá škola si postupem času kolem sebe vytváří určitý mýtus. Jinou představu ve vás vyvolá slovo matfyz, jinou filda nebo peďák. Tato představa často nebývá přesná. Jestli se budete rozhodovat pouze na jejím základě, připravte se na mnohá překvapení. Abyste si byli jisti, že jste v sobě mýtus dané školy zbořili, zkuste si odpovědět na tyto otázky:

Je-li reálná pravděpodobnost přijetí menší než 15 %, raději si dejte ještě jednu přihlášku jinam. Důležité je informovat se o pravděpodobnosti přijetí v případě jednotlivých oborů, údaj za celou fakultu může být značně zkreslující.

Tento údaj popisuje tzv. mortalita. To je počet studentů, kteří zanechají studia nebo jsou vyhozeni. Skládá se ze dvou složek. První tvoří studenti, kteří na danou látku prostě nestačili. Druhá složka je tvořena studenty, kteří se sami od sebe rozhodli studia zanechat nebo se vyhodit z nejrůznějších důvodů nechali.

Mortalita je velmi důležitým ukazatelem náročnosti školy. Je třeba si uvědomit, že náročnost školy vůbec nesouvisí s náročností přijímacích zkoušek. Ve většině případů je to právě naopak, tj. když s trochou štěstí uděláte extrémně těžké přijímačky, následujících několik let se pro vás stane procházkou růžovým sadem. A jsou školy, kde vás přijmou téměř automaticky, za rok jste však na dlažbě, i když jste nedělali nic jiného, než studovali haldy skript a odborných knih.

Kolik hodin týdně připadá na přednášky, cvičení, semináře a je docházka na ně povinná? Kolik času je potřeba strávit přípravou na výuku? Kolik času zabere učení na zkoušku? Tyto údaje se zásadně liší podle jednotlivých škol.

Jsou profesoři na škole na slovo vzatými odborníky ve svých oborech? Umějí své znalosti dobře zprostředkovat? Čtou na přednáškách pouze skripta, nebo se dostanou i k doplňujícím informacím a zajímavostem? Dávají na konci přednášky prostor k diskusi? Nepožadují u zkoušky absurdní podrobnosti?

Vybírají si školu studenti spíše s lepším, nebo horším prospěchem ze střední školy? Jsou na škole spíše studenti, které daná škola baví, nebo tam jsou spíše ti, kteří se jinam nedostali? Je obvyklé chodit často do hospody, nebo se tráví čas ve školní knihovně? Je na škole více studentek, nebo studentů? Navštivte nějakou přednášku, i na první pohled se dá leccos poznat.

Na školách, kde je v prvním ročníku na jednom oboru 700 studentů, se člověk cítí jinak než na škole s oborem pro patnáct studentů.

Na některých školách jsou koleje velmi nedostatkovým zbožím. Dobře si rozmyslete, jestli opravdu chcete dojíždět denně sto kilometrů tam a zpátky, nebo jestli se nechcete raději přihlásit někam jinam. Systém pro rozdělování kolejí se rok od roku mění, tak příliš nedejte na tvrzení typu: "Ty jsi až z Budějovic? Tak to máš kolej jistou!"

Pokud má škola nějakého zahraničního partnera, je to jednak alespoň v omezené míře záruka kvality, jednak budete možná moci chodit na zajímavé přednášky v cizím jazyce (člověk se učí rovnou dvakrát) a nakonec pro vás bude jednodušší se v budoucnu někam do zahraničí na studia dostat