Za minulého režimu byla státem prosazovaná ideologie přímou součástí školních osnov. Asi nikoho neudiví, že hlavně humanitní obory byly za totality ideologií přímo prolezlé. Koneckonců, měkké vědy jsou i za demokratických poměrů do značné míry subjektivní a nějaká, i když třeba nezřetelná ideologie, je v nich vždycky obsažena. Zasaženy ale byly i předměty zdánlivě tak ideologie-prosté jako je matematika. Byť třeba jen prostřednictvím slovních úloh. Počítala se jablka, která pionýři nasbírali během brigády, dělník X stihl za dvě hodiny postavit tolik a tolik, zatímco dělník Y jedenapůlkrát více, čímž se už žáčci základních škol chystali na plánování pětiletky.

Po roce 1989 se učebnice i osnovy postupně pročistily. O jednotné ideologii dnes asi mluvit nemůžeme a pakliže ano, tak vyplývá z hlubšího kontextu evropské civilizace jako takové. „Už jenom to, že vycházíme z křesťanské kultury, nás jistým způsobem určuje," řekla Adéla Přikrylová z Pedagogické fakulty UK. Vzdělání se neobejde bez určitých myšlenkových systémů, které jsou samozřejmě v jistém smyslu ideologiemi. My je však vnímáme jako něco tak samozřejmého, že se nad nimi většinou již nepozastavujeme.

Ideologie stále častěji ovlivňuje exaktní vědy 

Paradoxně se tedy ideologie často vyjevuje spíše na příkladech z exaktních věd: například v biologii v poslední době dochází k mnoha převratným objevům a nové poznatky, které se ještě nestačily pevně usadit v etických kontextech a obecném povědomí, se tak stávají průsečíkem ideologických sporů. „Biologie je v tomto smyslu zápas o svobodu ducha,“ říká Vladimír Přívratský z Katedry biologie na PedF UK a uvádí jako příklad genetické inženýrství, kde může snadno dojít k nepochopení ze strany nevzdělané veřejnosti.

Do jaké míry je výuka názorově neutrální, záleží nejvíce na samotném učiteli. Individuální odpovědnost učitele připomíná Radek Chlup z Filosofické fakulty UK: „O nějaké jednotné ideologii dnes asi nelze mluvit: provozuje se spíš nevědomá ideologie daná mechanizací a zjednodušením učiva.“ Stejně jako Vladimír Přívratský poukazuje na nebezpečí, které vyplývá z chybějícího kontextu získaných vědomostí. „Ale že by studenti byli ještě nějak nakažení ideologií z dob minulého režimu, to ne. Naopak: většinou už ani neví, kdo řekl, že náboženství je opium lidstva…“

O kontroverzních tématech se učitelé bojí mluvit

V českém dějepise asi nejsou taková tabu, jako kupříkladu Arménská genocida v Turecku. O určitém „změkčování“ by se snad dalo mluvit v případě vyhnání sudetských Němců, ale není-li problému věnována dostatečná pozornost, pak je to často především tím, že na období po druhé světové válce už prostě není čas.

Příliš složitá nebo kontroverzní témata také učitelé a mnohdy i autoři učebnic raději přejdou několika větami. "Učebnice zaměřená speciálně na dějiny českých zemí (Dějiny zemí koruny české II.) obsahuje o vyhlazování Židů jedinou větu," píše Leo Pavlát ve svém pojednání o opomíjených dějinách a označuje to za skandální.

Převzato z časopisu StudentIN