Nespravedlnost vyplývající z existence více variant stejně hodnoceného testu pocítil na vlastní kůži asi každý. A nemusel ani absolvovat přijímací zkoušky na VŠ. Již na základní škole učitelé rádi rozřazují žáky při písemce do dvou skupin. Známka je pak udělována podle toho, kolik žák získá bodů. A nikdo se ho neptá, jestli řešil zrovna jednodušší či obtížnější variantu. Jenže zatímco na základní škole může jít často o jednu nepříliš důležitou známku, při přijímacích zkouškách na vysoké školy je ve hře kariérní budoucnost uchazeče. 

I když se tvůrci testů snaží, aby všechny varianty byly stejně náročné, nikdy se to nepovede dokonale. Vždy jsou mezi variantami určité rozdíly. I malý rozdíl v průměrné úspěšnosti v testu může mít dramatické důsledky pro uchazečovu šanci na přijetí. 

Malý rozdíl? Jen na první pohled! 

A v čem konkrétně nespravedlnost spočívá? Stačí si představit dvě varianty jednoho testu. Každá má sto úloh a každou absolvovalo 300 uchazečů. Ve variantě A vyřešili uchazeči v průměru 50 úloh a ve variantě B jen o tři úlohy více, v průměru tedy 53 úloh. Na první pohled se zdá, že rozdíl byl pouze nepatrný. Jenže může nastat situace, že na obor bude přijato 30 uchazečů, mezi nimiž bude 24 řešitelů jen o trochu lehčí varianty B a pouze 6 studentů, kteří odpovídali v testu na otázky varianty A. Ti, kdo řešili variantu A, měli 4x menší šanci na přijetí než šťastnější řešitelé varianty B.

  

  

Ještě lépe lze nespravedlnost ilustrovat na grafu, který využívá tzv. Gaussovu křivku. V zobrazeném modelovém případě přijímala fakulta ty uchazeče, kteří správně zodpověděli alespoň 72 otázek. Vybarvené části grafu v pravé části odpovídají přijatým uchazečům.

Už na první pohled je vidět, že hnědá plocha (přijatí z varianty B) je mnohem větší než modrá (přijatí z varianty A). Je celkem 4x větší. Čím méně uchazečů fakulta na obor přijímá, tím větší nespravedlnost nastává při využití více variant testu. I kdyby však hranice přijetí byla jen 51 správných odpovědí,  u varianty A by kritérium splnilo asi 47 % uchazečů a u varianty B 56 %. Rozdíl už není velký, ale přece, s variantou B by měli uchazeči šanci na přijetí 1,2x větší.

  

Při více variantách je vhodné využít přepočtený percentil 

Přesné informace o tom, jaké měla která varianta parametry, jsou fakulty povinny zveřejnit podle vyhlášky  č. 343/ 2002 Sb., o postupu a podmínkách při zveřejnění průběhu přijímacího řízení na vysokých školách. Fakulty jsou povinny vyhlášku dodržovat. Nespravedlnostem při využití více variant testu lze zabránit tím, že se výsledky uchazečů porovnají pomocí přepočteného percentilu. Uchazeči z žádného termínu zkoušky pak nejsou u zkoušky zvýhodněni ani nezvýhodněni vůči ostatním.