První použití tanků v ostrém boji

První světová válka přinesla zcela nový způsob boje a nový náhled na vojenskou taktiku. Palebná síla i dostřel zbraní se na začátku 20. století výrazně zvyšovaly, jejich pohyblivost však více méně stagnovala. Tato nerovnováha velmi zvýhodňovala obránce, kteří se při použití stejně silných zbraní jako útočníci nepotřebovali hnout z místa. Spolu se zavedením nových protipěchotních prostředků jako miny nebo ostnatý drát to mělo za následek situace, v nichž útočící pěchota při sebevětší snaze nemohla dobýt dobře umístěný těžký kulomet.

Logickým vyústěním tohoto stavu byla zákopová válka. Nekonečná nepohybující se fronta proti sobě zakopaných dobře opevněných obraných pozic, jež nedokázala ani jedna ze stran překonat. Pokusy o obejití obranných pozic způsobovaly jen další a další rozšiřování zákopové linie, až nakonec byly zákopy po celé frontě a válečný postup se zcela zastavil. V průběhu první světové války vedla například zákopová linie prakticky nepřetržitě od kanálu La Manche až k hranicím neutrálního Švýcarska.

Tento pat bylo potřeba nějak rozlousknout. Vedle použití bojových plynů byl jedním z prostředků, který nakonec v závěru války frontu rozpohyboval, právě tank. Zbraň schopná díky své mobilitě a dobrému obrnění prorazit obrannou linii a konečně překonat zákopy. Nic však nešlo hned, první tanky použité Brity při bitvě na Sommě byly pomalé a velmi poruchové, a proto byl jejich efekt spíše psychologický.

Název „tank“, tedy anglicky nádrž, těmto strojům zůstal z původního krycího jména projektu, v jehož rámci byly vyvinuty. Britové poprvé své nové tanky nasadili 15. září 1916. Velitel Sir Douglas Haig měl k dispozici 32 strojů typu Mark I a okamžitě po jejich prvním použití požadoval další.

Tanky sice žádný velký zvrat v samotné půl roku trvající bitvě nepřinesly, ale s postupným zlepšováním jejich význam i počet rychle rostl. Už v roce 1918 jich měly jednotlivé strany stovky a konaly se i čistě tankové bitvy.

Od té doby jsou nezbytnou výbavou všech vyspělých armád světa a bez jejich vrzajícího pásového podvozku si snad ani nedovedeme představit žádnou vojenskou pozemní operaci.

Dnešní tanky se od těch z první světové války nesmírně liší. Jsou prošpikovány nejmodernější elektronikou, pancéřování je mnohem sofistikovanější a pohyblivost nesrovnatelně lepší.

Přesto význam těchto bitevních strojů v současné éře nekonvenčních konfliktů s nejasným nepřítelem bude pravděpodobně klesat.