Syn řezníka se stal českým nejproslulejším hudebním skladatelem

Dne 20. července roku 1969 se uskutečnil první let člověka k Měsíci. Na palubě přistávacího modulu byli američtí kosmonauti Buzz Aldrin a Neil Armstrong, třetí Michael Collins čekal na oběžné dráze. Armstrong při sestupu z modulu krom památné věty „Je to malý krůček pro člověka, velký skok pro lidstvo“ učinil ještě jednu věc. Pustil nahrávku hodnou tohoto historického milníku. Jednalo se o symfonii Antonína Dvořáka „Z nového světa“.

Dvořákova hudba tak symbolicky doprovázela lidstvo při jeho významném kroku dobytí vesmíru.

Symfonie č. 9 „Z Nového světa“ zvaná též „Novosvětská“ vznikla během Dvořákova pobytu ve Spojených státech amerických. Inspirací k ní byla atmosféra hektického způsobu života v USA a také stesk po milované domovině.

„Umělec má také svou vlast, k níž musí lnout pevnou vírou a vřelým srdcem. I já to mám stejně, to mi ve chvílích samoty pomáhá tvořit,“ vzpomínal na čtyři roky odloučení Dvořák.

Antonín Dvořák se narodil 8. září 1841 v Nelahozevsi. Otec František byl řezníkem a pro synka plánoval stejné povolání. Naštěstí se tak nikdy nestalo.

V šestnácti letech Dvořák odešel do Prahy studovat varhanickou školu. Zároveň hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla pod vedením Bedřicha Smetany. Kvůli zvýšení příjmu musel poskytovat i soukromé lekce hry na klavír. Díky nim se později seznámil s budoucí manželkou.

Původně se Dvořák zamiloval do své žačky Josefíny Čermákové, která ale jeho city nikdy neopětovala. V roce 1873 se proto Dvořák oženil s mladší sestrou Josefy, Annou. Spolu pak měli devět potomků, tři ale zemřeli ještě jako děti.

Dvořák svou skladatelskou dráhu začal brzy. Manželka Anna poslala jeho díla německému hudebnímu skladateli Johannesu Brahmsovi, který umělcův obrovský potenciál objevil okamžitě. Dvořáka pak doporučil jako skladatele berlínskému nakladateli Fritzi Simrockovi.

"Často jsem si pro sebe říkal, jak moc bych byl vděčný, kdyby mě jako hlavní napadlo to, co Dvořáka napadne jen tak mimochodem," vysekl poklonu Dvořákovu talentu Brahms.

Pro Simrocka Dvořák v roce 1878 napsal první řadu Slovanských tanců. Díky vynikajícím kritikám skladby svého autora proslavily po celém světě.

Jednou z nejvíce oceňovaných Dvořákových vlastností vždy byla obrovská všestrannost tvorby. Symfonie, symfonické básně, rapsodie, serenády, instrumentální koncerty, sbory, opery, oratoria nebo velká instrumentální kantátová díla.

"Znáte to, když někdo vám z úst slovo bere, dřív než jste jej vyslovil? Tak mi bylo vždy ve společnosti Dvořákově,“ vyznal se z obdivu k Antonínu Dvořákovi Leoš Janáček.

Dvořák patřil k hudebním velikánům krom nesmírné šíře hudebního záběru také kvantitou napsaných děl. Celkem přivedl na svět více než 50 skladeb orchestrálních, přes 40 děl komorních, 11 oper a desítky klavírních, vokálních a dalších skladeb.

Společnými rysy všech Dvořákových děl byly láska k rodině, k vlasti a hluboká až posvátná zbožnost.

K zajímavostem života Antonína Dvořáka patřila náruživá vášeň ke kouření. Dvořák kouřil rád a často, nejraději pak dýmku. Dokonce se zachoval i skladatelův výrok na adresu jednoho svého studenta: "Vy nekouříte? Tak to z vás nebude žádný komponista. Kdo komponuje, musí kouřit!"

I proto se pak řada Dvořákových žáků nechávala vidět s dýmkou. Vzdávali tak hold svému učiteli, mistru a největšímu českému hudebnímu skladateli všech dob.