Oldřich Albín Nový byl druhým ze čtyř sourozenců. Narodil se v roce1899 na Žižkově do rodiny vyučeného pekaře a pražského hasiče Antonína Nového. Herecké a umělecké geny zdědil nejspíše po svém světáckém strýci Milošovi, který jej od dětství bral do Národního divadla, kde měl angažmá.

Vztah k filmu v něm zase nevědomky budoval otec, který ho bral na protipožární hlídky do pražských kin. Malý Oldřich tam se zatajeným dechem sledoval němé filmy, aniž by tušil, že právě on bude jednou hvězdou těch zvukových. A že právě zvuk bude jeho nejsilnější stránkou.

Především zpěvák

Oldřich Nový byl totiž nejen herec ale hlavně zpěvák. Už jako velmi mladý hrál a zpíval v pražských kabaretech, kde se mimo jiné setkal s Vlastou Burianem nebo Eduardem Bassem. Opravdovou šanci ale dostal až v daleké Ostravě a po konci první světové války v opeře brněnského Národního divadla. Jeho snahou bylo pozvednout žánr opery z lidovosti na vyšší uměleckou úroveň. Zasazoval se o inteligentnější děj a odstranění povrchnosti. V roce 1925 zde také napsal a režíroval náš vůbec první muzikál No, No, Nanette.

Oldřich Nový byl velmi tvůrčí a na prkna brněnské opery se snažil prosadit takzvanou hudební komedii, kde se zpívá, tančí i mluví. Mluvené slovo ale musí přecházet do zpěvu zcela plynule a přechází do něj hlavně proto, že už nedokáže tak dobře citově vyjádřit to, co hudba. V Brně ale s tímto konceptem neuspěl. Vyzkoušet si jej mohl až po návratu do Prahy, kde účinkoval a režíroval v Novém divadle. Tato scéna ale nebyla příliš úspěšná ani oblíbená. Diváky začala doopravdy lákat, až když se Nový proslavil na stříbrném plátně.

Německá okupace

Velké příležitosti ale i velké starosti přinesl Novému rok 1939. V prvním roce druhé světové války ho oslovil známý filmový režisér Martin Frič a nabídl mu hlavní roli ve svém filmu Kristián. Oldřich Nový díky tomu ztvárnil svoji asi nejúspěšnější a nejtypičtější filmovou roli. Jeho okřídlené: „Zavřete oči, odcházím...“, které pronesl před Adinou Mandlovou, si dodnes pamatují nejen jeho fanoušci. Nový sice už před tímto snímkem natočil pár filmů, každopádně ale až Kristián mu zaručil nesmrtelnost.

Rok 1939 byl ale také prvním rokem okupace. A Oldřich Nový měl problém. Jeho žena Alice Wienerová byla totiž židovského původu a herci bylo nenápadně naznačováno, že by mu prospěl rozvod. Na to ale rozhodně odmítal přistoupit. Svoji ženu tak chránil a nejspíš jí i zachránil život. Zaplatil za to v roce 1944, kdy nacistům došla trpělivost a Nového odvezli do koncentračního tábora Osterode v Sasku a jeho ženu do Terezína. Oba naštěstí krátký pobyt v táboře přežili.

Nepřítelem dělnické třídy

Po válce ale netrvalo dlouho a Nového potkalo další politické neštěstí. Režim po roce 1948 označil jeho milovanou operu za buržoazní přežitek a nepřátelský projev dělnické třídě i jejím vůdcům. Značně také omezil tvorbu filmů, do kterých by se hodil herec, jakým byl Nový – šarmantní muž z lepší společnosti.

Novému zbylo alespoň divadlo. Poměrně úspěšně působil například v Karlínském hudebním divadle. Zahrál si i v několika filmech. Jmenujme například Světáky nebo Pytlákovu schovanku. Stále více se ale stárnoucí muž stahoval do ústraní a stále méně chodil mezi lidi. Tato doba už nebyla pro něj a nebyl rád, když ho lidé na ulicích poznávali. Chtěl zůstat v paměti lidí jako svůdce žen a elegán. Zemřel osamělý v březnu roku 1983.