Stopky se zastavily na čase 15 hodin a 36 minut. Boj Františka Venclovského se studenými vodami kanálu La Manche byl dokonán. Otužilec právě vylezl na anglické půdě na doverských březích a věděl, že to dokázal. Že dlouhá léta příprav i překonávání nesnází měla cenu.

„Já su tak šťastný,“ zněla první slova vyčerpaného českého otužilce bezprostředně po překonání kanálu.

František Venclovský se narodil 25. dubna 1932 v Lipníku nad Bečvou a dětství prožil složité. Ze sedmi sourozenců mu zůstal jediný, v roce 1945 mu zemřel tatínek a maminku připravil o zrak šedý zákal. Útěk od rodinných strastí hledal Venclovský od malička ve sportu.

Nešťastná letka

Fotbal mu nešel, atletika nebavila, v ringu byl ale od prvního okamžiku jako doma.

V roce 1955 se Venclovský stal přeborníkem armády v polotěžké váze, o rok později vyhrál Velkou cenu letectva a především začal snít odvážný sen o olympijských hrách v Římě. Dřel, makal do úplného umdlení, přidával si. Jenže přišla nešťastná náhoda.

V rámci služební tělovýchovy musel na nářadí a letka při přeskoku nad kladinou se mu stala osudnou. Venclovský nekontrolovatelně spadl mezi žíněnky a lékařská diagnóza byla krutá. Zlomený a vykloubený třetí a čtvrtý obratel krční páteře znamenal rok v sádrovém lůžku.

Chvilku lékaři dokonce pochybovali, zda bude ještě moci chodit. Venclovský to ale nevzdal, vrátil se z nemocnice a začal trénovat chůzi. Polní cesta z Lipníku na Henčlov byla pro trénink jako stvořená. Bohužel, přišla osudová chvíle číslo dvě.

Projíždějícímu motocyklistovi uletěl výfuk a trefil Venclovského přímo do hlavy. Opět následovala nemocnice, bílé pláště, nejistota. Páteř ale naštěstí vydržela.

Propadnutí kouzlu plavání

Venclovský se opět s vervou pustil do tréninku a objevil vodu. Začal s otužováním a dálkovým plaváním. Trénoval na Vltavě mezi Prahou a Vraným i na trati Bratislava-Gabčíkovo.

Od roku 1964 žádal československé úřady o povolení přeplavat La Manche, ale k prvnímu pokusu mohl nastoupit až v roce 1970. Dne 6. září vyplaval z Francie, díky špatnému počasí, nevolnosti a naprostému vyčerpání svůj pokus ale nedokončil.

O rok později, 30. července 1971, už ale Venclovský úspěšný byl a přepsal historii.