14. červenec roku 1865 mohl být pro Edwarda Whympera, Charlese Hudsona, Francise Douglase, Roberta Hadowa, Michela Auguste Croze a Pierrea Tangwaldera se synem nejúžasnějším dnem života. Sedmičlenná skupina právě jako první v historii pokořila nedobytný Matterhorn, sedmou největší horu Alp.

Bohužel, radostné oslavy se nekonaly. Obrovský úspěch se záhy změnil v ještě větší tragédii. Unavenému Robertu Hadowovi při sestupu podjely nohy a svým pádem strhl celou skupinu, navázanou na společném laně. Pádem do tisícimetrové propasti zemřeli čtyři ze sedmi členů výpravy.

Závod o vrchol

Historicky prvnímu výstupu na Matterhorn předcházela řada let zkoumání a příprav. Hora byla dlouho považována za naprosto nedostupnou, pouze několik málo jedinců věřilo, že výstup na vrchol v lidských silách skutečně je. Jedním z takto smělých odvážlivců byl mladý londýnský grafik pracující v Alpách Edward Whymper.

První pokusy o pokoření Matterhornu podnikl Whymper v roce 1861. Tehdy také vznikl nevypsaný, ale o to urputnější závod o prvovýstup. Jeho účastníky byli další Angličan, profesor John Tyndall a italský horal Jean Antonie Carrel.

Vítězem pětiletého zápolení se nakonec stali Edward Whymper, Carrel byl o několik hodin pomalejší. Z prvenství se však Whymper nikterak radovat nemohl, smrt čtyř kolegů to nedovolila.

Sedmičlenná skupina vyrazila z Zermattu 13. července 1865. Její součástí byl i Tangwalderův syn, také Pierre, který ale na samotný vrchol Matterhornu nikdy nevystoupal, čekal pouze v táboře.

Skutečných prvovýstupců proto bylo jen šest, nikoliv sedm, jak chybně ukazuje slavný obraz výstupu, jehož autorem je Gustave Doré.

Gustave Doré- slavný, leč chybný, obraz prvního zdolání Matterhornu

Gustave Doré - slavný obraz prvního zdolání Matterhornu

FOTO: fotobanka Profimedia

Nešťastné podklouznutí

Výstup proběhl bez problémů. Whymper i horský vůdce Croz dobře znali cestu na vrchol i problematická místa hory. Proto také dosáhli vrcholu téměř 50 minut před zbytkem výpravy a ještě zde stačili zbudovat kamennou mohylu i vztyčit improvizovanou vlajku. Jako náhražka jim posloužila Crozova modrá flanelová košile.

Potíže nastaly až při sestupu, kdy celá skupina navázaná na lano byla náhle stržena vysíleným Hadowem. Jediným, kdo dokázal pohotově zaseknout cepíny, byl Tangwalder. Jeho a zároveň i Whymperovým, který sestupoval úplně poslední, štěstím bylo, že lano neudrželo nápor a prasklo.

Hadow, Croz, Hudson a Douglas se zřítili na ledovec o 1 200 metrů níž. Zhrzená hora se tak svým dobyvatelům pomstila. Dnes je tomu přesně 146 let.