Psal se 13. červenec roku 1925, když se týmu známého českého archeologa a speleologa Karla Absolona podařil unikátní objev. Na bývalém sídlišti lovců mamutů mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi na jižní Moravě nalezli figurku znázorňující ženu kyprých tvarů. Věstonickou venuši.

Věstonická venuše není jediná svého druhu. Jako venuše jsou označovány všechny sošky z paleolitu znázorňující obnažené ženy se zvýrazněnými některými znaky. Části těla jako poprsí, boky nebo hýždě mají venuše názorně zvětšeny na úkor hlavy či údů, aby tak vynikla symbolika plodnosti.

Krom Věstonické venuše patří mezi nejznámější Venuše Willendorfská (Rakousko), Moravanská (Slovensko) či nejstarší známá Venuše z Hohle Fels (Německo). Ta je stará dokonce 35 000 let. U nás byly nalezeny venuše ještě v Předmostí, Pavlově či u Landeku.

Rozpůlená venuše

Sám badatel Absolon v den nálezu nebyl na nalezišti přítomen, přesto je však objevení pradávné sošky přisuzován právě jeho osobě.

Rozlomená figurka ležela ve zbytcích dávného ohniště a popeliště už nějakou dobu, 25 000 let. Na tolik je stáří Věstonické venuše odhadováno. Oproti podobným plastikám ze stejného období mladého paleolitu ji odlišuje výrobní materiál. Pravěký umělec ji vytvořil z pálené hlíny, nikoli z tradiční kosti či kamene.

Věstonická Venuše

Věstonická venuše je uložena v Moravském zemském muzeu v Brně.

FOTO: Šefr Igor, ČTK

11,5 cm vysoká a 4,3 cm v bocích široká soška byla objevena rozlomená na dva kusy, o kterých se archeologové původně domnívali, že ani nepatří k sobě. Až důkladné očištění nálezu je vyvedlo z omylu.

Tajemný otisk prstu na hýždích 

V létě roku 2004 podstoupila soška důkladné vyšetření na tomografu, který domněnky vědců o jejím složení potvrdil. Plastika je opravdu z jemné hlíny smíchané s vodou. Jsou v ní ale navíc i malá bílá zrníčka, což může být vysrážený vápenec nebo úlomky kostí.

Tomograf objevil i zajímavý a pikantní detail z historie Věstonické venuše. Jednalo se o zachovaný otisk prstu asi desetiletého dítěte s velmi zajímavým umístěním. Otisk je situován přímo na hýždích baculaté sošky.

O největší zpopularizování Věstonické venuše se postaral spisovatel Eduard Štorch, který sošku a její výrobu zmínil ve svých kultovních Lovcích mamutů. Přesnou obrazovou podobu dodal ilustrátor Zdeněk Burian.

Dnes je Věstonická venuše uložena v trezoru Moravského zemského muzea v Brně a jeho prostory opouští minimálně. Počet jejích zápůjček od roku 2000 by se dal spočítat na prstech jedné ruky. To na dobu od nálezu sošky, 86 let, bychom už potřebovali rukou více.