Dětství prožil Ernesto v Argentině, kde v Buenos Aires vystudoval medicínu. Už od útlého dětství byl těžkým astmatikem, proto se rodina musela přestěhovat z ruchu velkoměsta na klidný venkov nedaleko Cordóby. Zde si Ernesto našel svoji první vážnou známost a rodiče si mysleli, že se pohledná dívka stane i jeho ženou.

Nestalo se tak, při jednom z hovorů s otcem Che pevně pronesl: „Táto, jedu do Venezuely…na rok!“ Psal se rok 1951.

Ze soucitného mladíka mužem

Misi po zemích Latinské Ameriky absolvoval s Ernestem i jeho dobrý přítel Alberto Granado. Cesta mladých dobrodruhů trvala osm měsíců a vedla z Buenos Aires přes Chile, Peru, Kolumbii, Venezuelu, USA zpět do Buenos Aires.

Domů se vrací úplně jiný Ernesto. Na svých cestách okusil chudobu, hlad, strávil určitý čas s malomocnými a to ho silně poznamenalo. „Zkoumali jsme dna měst, ty škodlivé výpary, které nás tak přitahovaly,“ vzpomínal na tuto dobu sám Ernesto.

Jeho nenávist vůči vládnoucím třídám, kterým veškeré zlo přičítal, narůstala. Ze soucitného mladíka se stal muž, bojovník, který neznal slitování. Bojovník, kterého čekalo setkání jeho života - jedné chladné mexické noci roku 1953 se seznámil s Fidelem Castrem.

Ernesto Che Guevara (vlevo) a Fidel Castro

Ernesto Che Guevara (vlevo) a Fidel Castro

FOTO: fotobanka Profimedia

„Vzpomínám si, že náš hovor se týkal výhradně situace na Kubě a režimu generála Batisty. Fidel na mě udělal velký dojem, překvapil mě svým nezdolným optimismem,“ vzpomíná na první setkání s Fidelem Guevara. „A ještě téže noci, vlastně už k ránu, jsem se stal účastníkem připravované revoluce.“

Ve službách Hnutí 26. července

Guevara se stává členem Hnutí 26. července, skupiny kolem Fidela Castra, která má za cíl svrhnout zkorumpovanou vládu Fulgencia Batisty a udělat z Kuby nezávislý stát.

Na přelomu let 1955 a 1956 se v horách nedaleko hlavního města Mexika začínají dít podivuhodné věci. Na první pohled nevinná hra v sobě skrývá vojenský výcvik invazní skupiny Hnutí 26. července.

Instruktorem boje je vysloužilý plukovník španělských republikánů Alberto Bayo a nechybí zde významní členové hnutí Fidel Castro, jeho bratr Raúl, Che Guevara a Camilo Cienfuegos.

Z leva: Raúl Castro, Antonio Nunez Jimenez, Ernesto Che Guevara, Juan Almeida a Ramiro Valdes v Havaně v roce 1959

Z leva: Raúl Castro, Antonio Nunez Jimenez, Ernesto Che Guevara, Juan Almeida a Ramiro Valdes v Havaně v roce 1959

FOTO: fotobanka Profimedia

Skupina je ale náhodou objevena, její zbraně zabaveny a revolucionáři jsou vyhoštěni ze země. Castro se uchyluje do USA, kde se snaží sehnat finanční prostředky na nové zbraně. To se mu, i díky charismatu a přirozené autoritě, kterou jeho osoba vyvolává, daří velmi rychle. Je zakoupena jachta Granma, posádka naloděna a cíl plavby i revoluce stanoven: Kuba.

Konec hodný revolucionáře

Revoluce proběhla mezi léty 1956-59 a skončila vítězstvím Fidelovy skupiny. Che Guevara tak svůj úkol na Kubě splnil, s tím se ale nespokojil. Chtěl rozšířit revoluci i do dalších zemí Jižní Ameriky, což se mu ale v Bolívii roku 1967 stalo osudným.

Ernesto Che Guevara byl inspirací i pro filmaře. Ernestovým mládím se zaobírá snímek Motocyklové deníky, revolučním obdobím film se stručným názvem Che. Oba vzdávají neobyčejnému revolucionáři hold. Revolucionáři, který dnes slaví nedožité 83. narozeniny.