Emile Berliner se narodil 20. května roku 1851 v německém Hannoveru. Byl ze třinácti dětí rodičů Samuela a Sáry. Dva jeho sourozenci ale ještě v útlém dětství zemřeli. Otec byl obchodník, matka amatérská hudebnice. Po základní škole začal navštěvovat střední školu Samsonschule v nedalekém městě Wolfenbüttelu.

Po dokončení studií začal pracovat v obchodě, pomáhal rodině. V Německu ale dlouho nevydržel a emigroval do Spojených států amerických. Snad kvůli vojenské povinnosti, která ho čekala, většina mladých mužů totiž okamžitě nastupovala do francouzsko-pruské války. Pár let působil ve Washingtonu D.C., po třech letech se přesunul do New Yorku, usoudil, že tam ho čeká lepší pracovní příležitost.

Uchytil se v laboratoři, kde vypomáhal Fahlbergovi, objeviteli sacharinu. Tato zkušenost se v něm usadila, Berliner si uvědomil, že věda, výzkum a vynálezy jsou jeho osud. Náhle se s vynálezy roztrhl pytel. Roku 1876 to byl Alexandrem Graham Bell s jeho telefonem. Berliner začal zkoumat tento nový přístroj a zjistil, že má řadu nedostatků, které se ale dají opravit.

První vynálezy 

Začal sám pracovat na novém druhu vysílače, který nazýval „volný kontaktní vysílač.“ Vyklubal se z toho mikrofon, který zvýšil objem přenášených hlasů. Berliner podal námitky na Bellův vynález, chtěl ten patent. Svět vědy a výzkumu jen kroutil hlavou, že člověk bez znalostí fyziky a elektřiny by dokázal něco takového. Nebylo mu ale vyhověno. Za Berlinerem se ale vydal kolega Bella, Thomas Watson.

Emile Berliner s mikrofonem

FOTO: fotobanka Profimedia

Watson se vrátil nadšený. Nejen že přístroj opravdu fungoval, ale přiměl Berlinera, aby nastoupil k nim do společnosti jako výzkumný asistent a k tomu od něj odkoupil práva na jeho vynález. Emile Berliner byl na příštích sedm let zaměstnancem u společnosti A. G. Bella, kde pracoval na vývoji telefonu.

Až roku 1884 po dlouholetých zkušenostech s vynálezy se Berliner rozhodl postavit na vlastní nohy a stát se soukromým badatelem. Odjel do Washingtonu D.C. Stále pracoval na rozvoji telefonu, ale vynalezl i něco nového, něco vlastního, co by mohl ukázat světu jako svůj vynález. Byl to gramofon. Vyvíjel přístroj na záznam a reprodukci zvuku pomocí desek.

Berlinerův gramofon z roku 1888

FOTO: fotobanka Profimedia

8. listopadu roku 1887 si Emile Berliner nechal patentovat gramofon a desky na záznam. První záznamové desky byly ze skla, později ze zinku a nakonec z plastu. Berliner založil gramofonovou společnost určenou k masové výrobě zvukových desek a gramofonů. Expanze začala téměř okamžitě. Berliner přesvědčil umělce ze světa hudby, aby k záznamu jejich písní používali právě jeho desky. Náhle podepsali dva známí umělci se společností Emila Berlinera smlouvu, byli to Enrico Caruso a Dame Nellie Melba.

Berliner byl výtečný obchodník. Začal prodávat práva na svůj patent a zakládal společnosti po celém světě – V Kanadě, Německu i Velké Británii. Stále pracoval na vývoji gramofonu, nechal si patentovat i ochrannou známku, která představovala psa. Gramofon ale nebyl jediný Berlinerův vynález, mezi jeho další prvotiny patří i mikrofon, ale také letecký motor, vrtulník a akustické desky, ale ve světě vědy a hudby je znám jako Mistr Gramofon.