Článek
Iva Janžurová se narodila 19. května roku 1941 v Žirovnici u Pelhřimova. Stejně jako rodiče se rozhodla být učitelkou, nastoupila proto na pedagogické gymnázium v Českých Budějovicích. Lásku k divadlu ale nezapřela. Nastoupila na pražské DAMU, které úspěšně dokončila už roku 1963. Ihned dostala angažmá v libereckém divadle F. X. Šaldy. Zde byla rok, pak odešla zpět do Prahy, a to do Divadla na Vinohradech, kde se stala jeho přední členkou. Až roku 1988 přešla do činoherního souboru Národního divadla.
Janžurovým filmovým debutem byl studentský film Turista z roku 1961. Snímek je výtvorem Evalda Schorma a jeho studentů. Vedle Ivy Janžurové se blýskli také Vlastimil Brodský, Dana Medřická, Martin Růžek, Otto Šimánek, Čestmír Řanda st., Antonín Novotný a František Suk.
První významnou roli ale obsadila ve filmu Svatba jako řemen, to už si ji každý pamatuje. Příběh z malého města, který se odehraje během čtyřiadvaceti hodin, pobavil každého. Řadí se taky mezi nejúspěšnější komedie. Mladá dívka obviní tři mladíky ze znásilnění, to však není pravda. Bohužel si žena neuvědomila následky svého činu, jeden z mužů se má totiž ženit. Vše ale nakonec dopadne dobře a může začít Svatba jako řemen. Strhující Janžurové výborně sekundovali Jan Vostrčil, František Filipovský a Jiří Hrzán.
V 60. letech se Janžurová objevila v dalších známých filmech jako Handlíři, Svatba s podmínkou, Ať žije republika, Kočár do Vídně, Pension pro svobodné pány, Světáci nebo Zabil jsem Einsteina, pánové… V 70. letech poté, co získala Cenu pro nejlepší herečku na Mezinárodním filmovém festivalu fantastických filmů v Terstu za dvojroli paní Kelettiové – Stubové v komedii Pane, vy jste vdova, dostávala dramatické role.
Jednou takovou rolí byla i role Štěpy ve snímku Petrolejové lampy, kde si zahrála s Petrem Čepkem. Snímek vypráví tragický příběh stárnoucí dívky, která žije se svou matkou. Ta jí stále někoho vnucuje na ženění, většina těchto mužů ale pochází ze stejného okruhu jako ona, a to se Štěpě nelíbí. Štěpa je emancipovaná žena, lidé v okolí se jí neustále smějí, že je stará panna. Než by to poslouchala, provdá se za bratrance, vysloužilého důstojníka. To ještě neví, že její ženich je těžce nemocný.
V 70. a 80. letech se Iva Janžurová stala jednou z nejobsazovanějších hereček. Zůstala ale věrná svému oblíbenému žánru a i nadále hrála v typických českých komediích jako Zítra to roztočíme, drahoušku…!, „Marečku, podejte mi pero!“, Co takhle dát si špenát, Co je doma, to se počítá, pánové… Začala se také objevovat v mnoha televizních filmech jako například Ikarův pád, Strach má velké oči, ale také v seriálech jako Nemocnice na kraji města, Malý pitval z velkého města, Dynastie Nováků, pohádková Arabela nebo Létající Čestmír.
Teprve roku 1998 si vysloužila první velké ocenění, a to Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Bylo to za roli ve filmu Co chytneš v žitě. Ze spolupráce s režisérkou Alicí Nellis vzešlo ocenění za Nejlepší herecký výkon na Mezinárodním filmovém festivalu v Soči za roli ve filmu Ene Bene z roku 2000. Roku 2002 získala druhého Českého lva za hlavní roli ve snímku Výlet. Iva Janžurová je také držitelkou Ceny Alfréda Radoka a Ceny Thálie.
Mimo divadelní prkna a filmové plátno je Janžurová hrdou babičkou čtyř vnoučat Alfréda, Kajetána, Vincenta a Adýnku. S manželem Stanislavem Remundou a dcerami Sabinou a Theodorou hraje už od 90. let v rodinném zájezdovém divadle. Iva Janžurová se tedy rozhodně nenudí. Její nejoblíbenější rolí je ale prý role zasloužilé babičky.