První zemí, kde se v roce 1884 objevilo něco jako poznávací značka automobilu, byla Kanada, označovány byly drožky. První evropskou zemí byla Francie v roce 1893.

Značení přitom bylo zcela jednoduché, čísla znázorňovala datum, kdy byla značka vydána. Až 25. dubna 1901 ve státě New York ve Spojených státech amerických se rozhodli, že označení bude více specifické a na první pohled bude srozumitelné, odkud řidič pochází.

První značky byly z porcelánu, železa nebo keramické, byly tedy velmi křehké a nepraktické. Stačilo trošku praštit a značka byla zničená. Začalo se experimentovat s kůží, plastem a slitinami mědi. Nebyla ani jasně dána velikost značky, měly různý tvar a velikost. Vůz tudíž prozatím neměl jasně dané místo, kam značení umístit, řidiči jej proto připevnili, kam je napadlo.

Arizonská poznávací značka

FOTO: fotobanka Profimedia

Standardizace značek přišla až roku 1957, kdy výrobci automobilů dospěli k dohodě s vládami a mezinárodními organizacemi. Speciální značení stále existují, po celém světě jsou ale tři základní. Většina evropských zemí se drží velikosti 520 mm na 110 mm nebo 120 mm, tak je tomu i u nás. V Austrálii a dalších zemích Pacifiku mají značky kratší a širší, tedy 372 mm na 135 mm. Celý kontinent Ameriky se drží velikosti 300 mm na 150 mm.

Česká značka má také svůj vývoj 

Na českém území byly zavedeny registrační značky roku 1906. Ve sbírce zákonů vyšlo ustanovení, že motorová vozidla musejí být opatřena úřadem vydanou poznávací značkou. Předepsané byly bílé tabulky a černé písmo. Na značce bylo uvedeno písmeno vyjadřující region, v té době znamenalo zemi, a pak jedno, dvě nebo tři čísla. Když byla číselná řada vyčerpána, za čísla začaly být připisovány ještě římské číslice. Přední značka byla jednořádková, kde bylo dané písmeno a číslo, a zadní tabulka byla dvouřádková, kdy horní řádek byl totožný s přední značkou, a ve spodním řádku bylo pořadové číslo.

Státní poznávací značka Íránu

FOTO: fotobanka Profimedia

Státní poznávací značka Kanady

FOTO: fotobanka Profimedia

Po vzniku samostatného Československa se nic nezměnilo, nadále byly přidělovány poznávací značky podle nařízení z doby Rakouska-Uherska. Jak narůstal počet vozidel, tak kombinace písmen a římských číslic s arabskými začaly být stále komplikovanější a tudíž nepřehledné.

Proto roku 1932 bylo rakouské nařízení zrušeno a byly zavedeny první československé státní poznávací značky. Tabulky byly černé s bílým písmem a bílým rámováním. Základem bylo jedno písmeno označující zemi, například Č jako Čechy, poté byla pomlčka a za ní arabské číslo o čtyřech nebo pěti číslicích, přičemž poslední trojice čísel byla oddělena tečkou (Č-12.345). Motocykly byly označovány obráceným formátem (12.345-Č).

Další změna přišla v době druhé světové války, kdy se značení přizpůsobilo německému říšskému systému. Po válce se naše země vrátila k předválečným tabulkám, roku 1946 měly značky už bílou barvu s černým písmem a značení bylo mírně pozměněno. Základní první písmo značilo Č jako Čechy, M jako Morava a S jako Slovensko, další dvě písmena označovala region a následovalo nejvýš pětimístné číslo. Tabulky už se přibližovaly dnešním parametrům.

Poslední změna přešla od okresů ke krajům

V 50. letech 20. století bylo zavedeno ministerstvem dopravy nové označení státních poznávacích značek. Značka byla tvořena dvoupísmenným kódem a dvěma páry čísel, to vše odděleno pomlčkami. První písmeno označovalo typ vozidla, osobní, nákladní, autobusy, motocykly, traktory a přívěsy, druhé písmeno bylo přiřazeno okresem.

Česká registrační značka

FOTO: fotobanka Profimedia

Státní poznávací značky jsou využívány také jako výzdoba

FOTO: fotobanka Profimedia

Další, poslední dvě změny, byly spíše nutností, než novým způsobem evidování vozidel. Přidávala se písmena, která už neoznačovala typ vozu, ale pouze okres původu majitele. Například okres Beroun přiřazoval třípísmennou řadu BEA, BEB, BEC, BED, BEE, hlavní město Praha měla přiřazené pouze první písmeno, a to A, další dvě písmena, stejně jako číslice, byla přiřazována postupně.

Poslední změna přišla roku 2001, kdy okresní značení bylo nahrazeno kódy krajů. Praha si ponechala písmeno A, Středočeský kraj má S, ale například Pardubický kraj má písmeno E. Současné tabulky mají jedno, maximálně dvě písmena a zbytek z celkových sedmi znaků jsou číslice, např. 1A2 3456. Protože ale číselné řady došly, třetí číslice je nahrazena písmenem od začátku abecedy, proto dnes můžeme na silnici vidět vozidlo s registrační značkou 1AB 2345.