První zmínka, která se podobá systému zavedení letního času, se objevila už v roce 1784 v dopise Benjamina Franklina. Byla však míněna ironicky, protože Franklin mluvil o tom, že lidé by měli chodit spát i vstávat dřív a díky tomu by lépe využili denního světla. Až roku 1907 vyvstal první skutečný návrh na změnu času v letním období. Londýnský stavitel William Willett to popsal ve své eseji Plýtvání denního světla.

O celých devět let později se teprve podařilo prosadit návrh na změnu času na tzv. letní čas. Stalo se tak po první světové válce 14. dubna roku 1916. První zemí bylo Švédsko, postupně se pak přidávaly i ostatní země světa, české země se zapojily 30. dubna téhož roku. Zatímco Československo posunulo hodinovou ručičku „prozatím“ naposledy tam a zase nazpátek roku 1918, jiné země letní čas teprve zaváděly.

Rusko zavedlo letní čas poprvé roku 1917. S časem si ale Sověti velmi pohrávali, a proto nelze jednoznačně říct, zda se jednalo o letní čas, nebo si SSSR čas upravoval podle svého. Někdy totiž čas změnil o hodinu, jiný rok o dvě nebo dokonce i o tři hodiny. Až ve 30. letech čas ustálili a byl správně zaveden letní čas o šedesát minut. Letní čas se ale neměnil, proto se v zimním období od zbytku Evropy lišil o jedno časové pásmo. Za druhé světové války SSSR zavedl ještě jeden letní čas, a tak se v zimním období od svého pásma liší o celé dvě hodiny.

Letní čas posouvá hodinovou ručičku dopředu. Ilustrační foto

FOTO: fotobanka Profimedia

Stejný problém měly Španělsko a Francie. Zeměpisně by tyto země měly patřit do časového pásma Velké Británie, ale protože si zavedly neměnný celoroční letní čas, ztotožňovaly se v čase se zbytkem Evropy. Spojené státy americké v březnu roku 1918 zavedly časová pásma, s kterými byl současně zaveden i letní čas. Změna byla ale značně odmítána veřejností, a tak se po konci první světové války zákon pro tentokrát zase zrušil.

Československo bylo u zrodu letního času, stále ho dodržuje

V českých zemích byl letní čas opětovně zaveden roku 1940, i když byl trochu bláznivý. V té době Protektorát Čechy a Morava byl pod nadvládou Německa. Hitler se chtěl odlišovat, proto v zemích Třetí říše zavedl vlastní čas, letní změna v čase trvala celých deset měsíců. Po druhé světové válce byl u nás zaveden i tzv. zimní čas. 6. května 1946 začal letní čas, který trval až do 7. října 1946, dnu byla tedy přidána hodina. 1. prosince 1946 byla přidána další hodina, to trvalo až do 23. února 1947. To byla jediná doba, kdy byl u nás zaveden zimní čas, je to nejspíš i světový unikát, poté se měnil už pouze v ten letní. Roku 1949 to bylo naposledy, pak byla na dlouhých 30 let pauza.

Roku 1979 byl v Československu zaveden každoroční letní čas. Od té doby už se v českých zemích nevynechala jediná časová změna. První dva roky byla změna prováděna první dubnovou sobotu, to se roku 1981 ustálilo na poslední březnové sobotě. První čtyři roky se čas měnil o půlnoci na jaře a v jednu hodinu ráno na podzim. Po celou dobu letní čas trval přesně půl roku. Roku 1996 však Evropská unie posunula letní čas o celý měsíc, místo posledního zářijového víkendu se čas zpátky vrací až poslední víkend v říjnu. Protože je Česká republika členem EU, byla přijata tato změna i u nás.

Vláda České republiky 21. června 2001 poprvé schválila zavádění letního času na našem území po dobu pěti let. Od té doby bylo už několikrát polemizováno, zda letní čas ponechat či nikoli. Prozatím je to ale neměnné a víme, že je schváleno, že ještě roku 2013 se čas na českém území změní v letní. Rusko řeší stejný problém už několik let, prezident Dmitrij Medvěděv je velkým odpůrcem změny času. Bylo proto schváleno, že se zruší na ruském území standardní čas a bude zaveden celoroční letní. Naposledy se tak v Rusku posunula ručička dopředu 27. března 2011.

Změna času zachránila životy, ale také způsobuje zdravotní problémy

Nedá se s určitostí říct, zda je více lidí pro změnu času, nebo naopak je striktně proti. Změna na letní čas má své pro i proti. Letní čas je přirozeně záležitostí zemí mírného pásma. V tropickém pásmu se délka dne v letním a zimním období natolik neliší a v polárních oblastech zase trvá noc půl roku, změna na letní čas tudíž v obou oblastech nemá smysl. V řadě zemí byl čas i zaveden, ale následně byl zrušen, jako ve velké části Austrálie, ale také v Číně, Indii nebo Venezuele. Naopak nikdy nebyl zaveden, jak již bylo zmíněno, v zemích tropického pásma, tudíž ve valné části Afriky. Stále ale ještě letní čas funguje v zemích Evropské unie, v USA, Brazílii nebo Kanadě.

Na většinu lidí padá únava a deprese po změně na letní čas. Ilustrační foto

FOTO: fotobanka Profimedia

Letní čas může lidem působit problémy, jak uvádí mnoho doktorů a psychologů, například deprese či znehodnocování spánku. Také ale zachraňuje životy. Roku 1999 se na území Palestinské samosprávy měnil čas na letní, zatímco v Izraeli byl stále standardní čas. Právě v den, kdy se poprvé změnil čas, se Palestinci připravovali na teroristický útok, chtěli umístit bomby do dvou autobusů. Bomby předali teroristům na izraelském území, ale protože teroristé v Palestině nastavili na bombě letní čas výbuchu, jejich kumpáni nacházející se v Izraeli v čase výbuchu měli bombu stále u sebe a teprve se na útok připravovali. Místo dvou autobusů plných lidí zemřeli tři teroristé.

Spíše ale změna času způsobuje problémy a nejen zdravotní. Například v dopravě. Zatímco na jaře mají vlaky a autobusy značné zpoždění, na podzim jsou zase o hodinu napřed. Hospody a bary ztrácejí na jaře tržby, když zavírají o hodinu dříve, a na podzim musejí zákazníky zase vyhánět. Paradoxně může nastat problém i na porodním sále. Dvojčata mají automaticky jiný čas, jedno je narozené dříve a druhé později. Pokud se ale první z dvojčat narodí v době změně letního času ve 2:55 a druhé o deset minut později, tak starší z dvojčat má v rodném listě napsáno, že se narodilo místo ve 3:05 ve 2:05, tedy o hodinu dříve.