Frederick Winslow Taylor se narodil 20. března 1856 do bohaté rodiny ve Filadelfii ve státě Pennsylvánie v USA. Frederickova matka učila svého syna doma. Taylorovi bylo dopřáno jen to nejlepší, odjel studovat do Francie a Německa, a pak rok a půl cestoval po Evropě a navštěvoval různá města. Když se vrátil do Ameriky, nastoupil na chlapeckou internátní školu, Akademii v New Hampshiru.

O rok později už byl ale Taylor nucen ze školy odejít. Zhoršoval se mu zrak, což zapříčinilo i narůstající deprese. Po škole nastoupil jako učeň do jedné průmyslové společnosti, kde získal zkušenosti s čerpadly a vodními děly. Frederickova kariéra začala rychle stoupat, za chvíli už se stal dělníkem obsluhující stroj v ocelárně Midvale v jeho rodném městě ve Filadelfii.

Taylorovy principy aneb zásady vědeckého řízení

Právě v ocelárně našel Talyor zalíbení a inspiraci k práci, chtěl stále výš a výš. Za pár let se stal předákem dílny, pak ředitelem výzkumu a nakonec to dopracoval na hlavního inženýra stavby. Aby se pořád vzdělával, přihlásil se na Stevensův institut technologie, který studoval dálkově. Roku 1883 už získal titul v oboru mechanického inženýrství.

Roku 1890 se Taylor stal generálním ředitelem a odborným poradcem pro řízení výrobní investiční společnosti ve Filadelfii, zde přešel na praxi, když začal rozvíjet svou teorii efektivity.

Vědecké řízení, později pojmenováno podle svého zakladatele taylorismus, byla teorie, která se zakládala na analýze a syntéze organizace práce zaměstnanců. Cílem bylo zlepšit ekonomickou účinnost a hlavně produktivitu práce.

O tři roky později si Taylor otevřel už vlastní nezávislé poradenství, jeho mottem bylo „Systematizace nákupního managementu a speciální výrobní náklady.“ Na počátku 20. století vydal Taylor řadu publikací - Shop Management (1903) nebo Principy vědeckého řízení (1911), kde mimo jiné také vysvětlil čtyři základní zásady vědeckého řízení, které jsou označovány jako Taylorovy principy.

Manažeři a pracovníci

1. Nahradit pravidlo osahání práce za metodu založenou na vědeckém studiu úkolu.
2. Vědecky zvolit, trénovat a rozvíjet každého zaměstnance je lepší než je nechat, aby se v oboru zdokonalovali sami.
3. Poskytnout podrobné instrukce a dozor nad každým pracovníkem při vykonávání jeho úkolu.
4. Rozdělit práci téměř rovným dílem mezi manažery a zaměstnance tak, aby manažeři aplikovali vědecké principy managementu na plánování práce a pracovníci skutečně vykonávali tyto úkoly.

Laicky řečeno Taylor dal světu manufakturu a efektivnost práce, kdy zaměstnanec fungoval jako součást výrobního procesu. Nejen že každý dělník měl svůj úkol, svůj díl práce na výrobě, který ustavičně vykonával, ale měl i podporu ze strany vedení. Manažeři měli pod sebou určitý oddíl pracovníků, kteří například pracovali společně na jedné části výrobního procesu.

Ilustrační foto

Dnes už by žádná továrna nemohla fungovat bez principů taylorismu. Ilustrační foto

FOTO: fotobanka Profimedia

Ilustrační foto

Továrna na výrobu aut. Ilustrační foto

FOTO: fotobanka Profimedia

V praxi to vypadá tak, že například při výrobě automobilu má jeden manažer na starosti tu sekci, kde se vyrábí motor, pod ním je deset lidí a každý z těchto pracovníků má na starosti jinou část výrobního procesu motoru, o jinou část se nezajímá, ale je tu manažer, který to vidí jako celek a dává pokyny všem svým zaměstnancům.

V jiné části společnosti je zase manažer, který vede tým, jenž má na starosti pneumatiky, další vyrábí kapotu a další interiér, a tak dále, a tak dále. A nad všemi těmito manažery je zase vedoucí inženýr, který rozumí svému řemeslu dokonale a koriguje své vedoucí oddělení.

Inženýr výborným sportovcem

Taylorismus přinesl průmyslové revoluci novou metodu zpracování úkolu. Vše šlo náhle rychleji a efektivněji. Jeden člověk nedělal deset věcí najednou, ale pouze jednu a tu samou, což šetřilo čas a sílu zaměstnance. I přesto zavedení Taylorova systému vyvolalo řadu stávek. Nebyli to však jeho pracovníci, ale zaměstnanci jiných továren, kteří Taylorovi záviděli jeho produktivitu a rychlost výrobního procesu.

V letech 1906-1907 se Taylor stal prezidentem Americké společnosti strojních inženýrů (ASME), kde se snažil zavést svůj systém řízení, bohužel setkal se zde s odporem. Frederick Taylor je také autorem dvaačtyřiceti patentů, svým způsobem vedení ovlivnil řadu zemí, např. Francii, Švýcarsko nebo SSSR. Taylorovi byl roku 1906 udělen čestný titul doktor věd na Pensylvánské univerzitě ve Filadelfii.

Taylor byl také výborným tenistou. Roku 1881 vyhrál ve čtyřhře Národní tenisové mistrovství Spojených států. Svou kariéru zakončil na Dartmouthské vysoké škole, kde vyučoval na katedře obchodu. Frederick Winsloe Taylor zemřel den po svých devětapadesátých narozeninách na následky zápalu plic.