Andrew Watson se narodil 18. května 1857 v Britské Guayaně. Otec byl bohatý skotský plantážník cukru Petr Miller a matka místní žena Rose Watsonová. Andrewovi se dostalo dobrého vzdělání, studoval střední školu King’s College School, která se nachází v Londýně ve Wimbledonu, kam odcestoval s celou rodinou.

Už na škole vynikal ve sportu, včetně fotbalu. Později odešel studovat do Skotska, kde na Univerzitě v Glasgow vystudoval obory přírodní filosofie, matematika a inženýrství mechaniky. Láska k fotbalu ho ale neopustila a ihned po škole se mu věnoval naplno.

Nejlepší bek ve Skotsku

Se svou fotbalovou kariérou začal v klubu FC Maxwell v roce 1876, to však ještě nebyl členem týmu. Už tady si upevnil pozici coby krajního obránce, zvládal hrát jak na pravém, tak na levém křídle, trenér ho mohl obsadit na jakoukoliv stranu a on svou úlohu zvládl na jedničku. Ještě v tom samém roce podepsal smlouvu s místním týmem FC Parkgrove, kde zastával i role zapisovatele zápasů. Zde získal jedno z prvenství. První černošský fotbalový administrátor.

V roce 1880 přešel do FC Queen‘s Park, v té době považován za jeden z největších klubů ve Velké Británii. Opět zde později zaujal i roli zapisovatele. S Queen’s Park se několikrát zúčastnil soutěže o Skotský pohár, kterou také vyhráli. Stal se tedy prvním černošským hráčem, který tuto prestižní a hlavní cenu na Britských ostrovech vyhrál.

Watsona si začal všímat Skotský fotbalový svaz (SFA) a netrvalo dlouho a viceprezident mu nabídl místo v reprezentačním týmu. „Andrew Watson, jeden z nejlepších beků, co máme. V Queen’s Parku se rychle učil a postupoval dopředu. Je rychlý, silný, z jeho kopů je cítit jistota. Takový hráč si zaslouží místo v jakémkoliv reprezentačním týmu.“

Mezinárodní kariéru začal hned jako kapitán

12. března nastoupil na hřiště za tým Skotska dokonce jako kapitán. V zápase na Kennington Oval v Londýně proti Anglii je dovedl k výhře 6-1. Celkem v reprezentačních barvách odehrál tři utkání a všechna s kapitánskou páskou. Druhý zápas se odehrál o dva dny později v Acton Parku ve Wrexhamu proti Walesu, opět výhra pro Skoty 5-1.

Na poslední mezinárodní zápas nastoupil o rok později, 11. března 1882. Měla to být odveta Anglie, tentokrát odehrávající se na domácí půdě Skotska v Glasgow, avšak i tentokrát z toho tým pod vedením Watsona vyšel vítězně s pěti góly na kontě. Zatímco na utkání s Walesem bylo 1 500 diváků, v Glasgow už bylo 10 tisíc fanoušků.

V roce 1882 se zúčastnil, opět jako první černošský fotbalový hráč, slavné anglické soutěže FA Cupu. S londýnským týmem FC Swifts se však neprobojoval až do finále. Porazili ale 8-1 Blackburn Rovers, klub, který obhajoval vítězství anglického poháru.

Nejlepší fotbalista 19. století

Andrewu Watsonovi se ještě za jeho profesionální kariéry odstěhovala rodina do Sydney v Austrálii. První fotbalista afrického původu na mezinárodní a profesionální úrovni, čtyřnásobný vítěz Charity Cupu a dvojnásobný ve Skotském poháru, odcestoval za pár let za rodinou, kde dožil a umřel v roce 1902.

V roce 1926 sportovní novinář Tutyrus studiem fotbalové historie zjistil, že ve Skotsku žil a hrál černošský fotbalista, který měl neuvěřitelný talent a vedl zemi i na mezinárodní úrovni. Potvrdil, že Watson byl v té době nejlepším fotbalistou za posledních 50 let.