Před sto lety byly ženy poprvé oslavovány

MDŽ, původně nazvaný Mezinárodní pracovní den žen, se vztahuje k 8. březnu, účelem svátku je respekt, uznání a projevení lásky k ženám jakékoliv ekonomické třídy, náboženského vyznání či politického zaměření. Poprvé byl tento významný den oslavován v roce 1911 v Německu, Rakousku-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a Spojených státech amerických.

V roce 1908 v New Yorku v USA na konci zimy se konala demonstrace žen na popud tamní Socialistické strany Ameriky. Odvaha amerických švadlen, které požadovaly volební právo žen, lepší pracovní podmínky a zákaz práce dětí, dokázala zvednout ze židlí nejednoho politika. Na mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály, mezinárodní organizace socialistů, v Kodani v srpnu 1910 prosadila Němka Clara Zetkinová pořádání tohoto mezinárodního svátku, nebylo však ještě stanoveno datum.

Zpočátku se den slavil především v socialistických zemích Evropy, pouze v USA byl den připomínán jako den boje za práva žen. Východní Evropa svátek neuznávala jako politický čin, ale brala ho jednoduše jako den, kdy mají muži projevit svou lásku k ženám například tím, že jí dají květinu. Vznikla z toho tak směs svátků Dne matek a Svatého Valentýna.

V sovětském bloku byl svátek chybně označován jako Mezinárodní pracovní den žen, kdy ženy nemají pracovat, ani doma, mají být obskakovány a milovány. SSSR měl k tomuto dni i vyrobené plakáty, kde se psalo: „8. březen je den povstání pracujících žen proti otročení v kuchyni.“ V západní Evropě byl svátek vypozorován až v roce 1970.

Posledním důležitým datem týkající se Mezinárodního dne žen je rok 1975, kdy MDŽ oficiálně uznala Organizace spojených národů. Následně tento svátek přijaly i národní vlády, které do té doby o jeho existenci neměly tušení.

MDŽ je uznán jako oficiální svátek například v Afghánistánu, Bělorusku, na Kubě, Rusku či Vietnamu. V Číně, Nepálu a na Madagaskaru je také oficiálním státním svátkem, ale pouze pro ženy, mužů se svátek netýká. V zemích jako Chorvatsko nebo Srbsko den není oficiálním svátkem, ale je nicméně velmi uznáván a konají se mnohé oslavy.

V Rumunsku je tento den brán jako ekvivalent ke Dni matek. Dary a květiny proto dostávají jen matky a babičky. Po rozpadu SSSR od tohoto dne upustila Arménie. Místo toho tam však zavedli státní svátek krásy a mateřství datovaný k 7. dubnu. V Itálii jsou pro tento den typické květiny nazývané žluté mimosas. V Rusku a Albánii zase muži darují čokoládu. Ženy v Portugalsku tento den oslavují v noci ze 7. na 8. března, kdy chodí na večírky a večeře, ale bez mužů.

V Polsku, Slovensku, Makedonii, Brazílii, ale i u nás dostávají ženy květiny od manželů, zaměstnavatelů, ale i učitelky od dětí. V České republice je s tímto dnem neodmyslitelně spjat červený karafiát, který dostávaly ženy ze všech stran. Červená barva souvisí s politickou stranou KSČM a tedy s dobou před rokem 1989. Červený karafiát se tak stal symbolem dob socialismu a pro české ženy i Mezinárodního dne žen.