Matyáš Žďárský se narodil 24. února 1856 v Kožichovicích u Třebíče v bývalém mlýně. Dnes tam stojí dům s č. p. 40, na jehož fasádě je od roku 1993 pamětní deska připomínající slavného rodáka. Střední školu vystudoval v Jihlavě, následně studoval v Brně na učitele na německém učitelském ústavu. V té době ho postihl vážný úraz, když si zranil levé oko, na které nakonec i oslepl. Po dokončení studia v roce 1978 odešel do Vídně učit.

Zajímal se také o malířství a ekologii, což ho zavedlo na různé studijní cesty do Francie, Švýcarska, Itálie nebo severní Afriky. V roce 1889 koupil horský statek Habernreith s padesáti hektary pozemků v obci Marktl na území Lilienfeldu v Rakousku.

Nový sport alpské lyžování

Skandinávský výrobek nazývaný lyže se rychle rozšířil do celé Evropy, neminul ani Matyáše, který si objednal hned několik kusů, lyžování ho uchvátilo. Norské vázání bylo však vhodné pouze na rovinu, nebylo vyhovující na stoupání a k jízdě ze svahu. Žďárský proto neváhal a začal s vývojem vázání, které by bylo přijatelné pro lyžování na alpských vrcholcích.

Výsledku se Žďárský dočkal až o šest let později. Jeho vázání umožňovalo pohyb paty nahoru a jízdu v obloucích s krátkým poloměrem. Tím položil základ alpskému lyžování. Jeho vynález se rychle rozšířil, našlo však i své oponenty, především v Norsku.

Podle Matyáše Žďárského nebylo lyžování jen novým sportem, ale hlavně dobrým způsobem pohybování se pro místní horaly k překonání hlubokého sněhu. Za cíl si určil naučit, co nejvíce obyvatel s touto novou technikou. Stal se tak prvním lyžařským instruktorem v alpském lyžování. Roku 1896 dokonce sepsal první učebnici alpského lyžování na světě, kterou doplnil o 40 fotografií.

Od instruktora k odborníkovi na laviny

Začal každou zimu pořádat výukové kurzy lyžování, v letech 1896 až 1916 vycvičil více než dvacet tisíc lyžařů, a to nejev v Alpách, ale také v Beskydech nebo Karpatech. Výcvikové kurzy pořádal i pro vojsko rakousko-uherské armády. V roce 1916 vedl záchrannou expedici hledající vojáky zavalené lavinou, při níž utrpěl četná zranění, jejichž následky si nesl po zbytek svého života. Za své zásluhy byl v roce 1916 vyznamenán Rytířským křížem řádu Františka Josefa.

Žďárský také uspořádal vůbec první závod v alpském lyžování ve sjezdu roku 1901, o čtyři roky později ve slalomu na dvoukilometrové trase s pětaosmdesáti brankami. Závodu se účastnilo 23 mužů a jedna žena. Další slalom byl v roce 1906, ten už byl poměrně kratší. Na 303 metrech bylo “pouze“ 35 branek. Ve své době byl Žďárský považován za nejlepšího lyžaře na světě, vždyť už v roce 1896 dokázal jet na lyžích rychlostí 100 kilometrů za hodinu, která byla překonána až v roce 1930.

Stejně jako se zajímal o lyžování, zajímal se Matyáš i o laviny. Sledoval jejich tvorbu a o výsledky svého bádání informoval místní obyvatele. Považoval za důležité, aby i obyčejný turista dokázal včas rozpoznat nebezpečí a věděl, co v takové situaci dělat. Roku 1905 vyšlo první číslo časopisu Sníh, kde publikoval. Žďárský napsal i dvě knihy, kde se věnoval problematice sněhu a lavin.

Po již zmiňovaném úrazu by každý skončil v posteli a nehnul se. Matyáš to však nevzdal a celých osm let pilně cvičil, až se nakonec znova postavil na své milované lyže. Vitalita mu vydržela do roku 1939, kdy už se nedokázal sám o sebe postarat, jak ho jeho staré zranění doběhlo. Přestěhoval se do hotelu v Sankt Pöltenu, kde 20. června 1940 zemřel.

Od roku 1993 pořádá lyžařský oddíl z Třebíče pod záštitou obce Kožichovice a Třebíče každoročně koncem září Běh Matyáše Žďárského, který se stal oblíbenou a vyhledávanou sportovní akcí. Po Žďárském je také pojmenována Žďárského hora v Antarktidě, z anglického originálu Mount Zdarsky, roku 1959 výborem Spojeného království pro antarktické názvy. V Rakousku v okresním městě Lilienfeldu bylo roku 1996 založeno Lyžařské muzeum Zdarského. Muzeum působivě ukazuje dějiny alpského lyžování, životní dílo Žďárského a velké množství historického lyžařského vybavení.