Feminismus ve Francii zasáhl i do francouzské revoluce v 18. století. Ženy se chtěly účastnit revolt, chtěly ukázat své názory a postoje, ale nebylo jim to dovoleno. Vláda se striktně držela Rousseauvým dílem Emile, kde má žena pouze roli matky a manželky, která má poslouchat manžela a sedět doma a starat se rodinu. Nejedna žena nesouhlasila a chtěla se také prosadit.

Až na konci 19. století mohly ženy prokázat sílu, když Hubertine Auclertová, velmi aktivní francouzská feministka bojující za práva žen, vydala první číslo prvních feministických novin La Citoyenne, přeloženo do češtiny jako Občanka, tedy žena občan. Už sám název periodika předvídal obsah novin a dával jasně najevo, na co chce upozornit a jakým tématem se především zaobírá.

Francie jako nekulturní země

Noviny se staly obhájcem hlasu francouzských žen a dosažení jejich plného občanství. Periodikum sahalo ale také za hranice, zmiňovalo se o feministkách jiných států. Srovnávalo zacházení s ženami ve Francii s ženami jiných kultur a národů. Psalo se o zemích, kde je žena naopak uctívána a velice respektována. Publikace byla většinou zakončována optimistickým článkem, kde byly francouzské ženy ve výhodnější pozici, byly vylíčeny jako nezbytné pro společnost.

Hubertine Auclertová v počátcích feministického hnutí. V rukách motto francouzských feministek: Hlas žen.

Hubertine Auclertová v počátcích feministického hnutí. V rukách motto francouzských feministek: Hlas žen.

FOTO: fotobanka Profimedia

Auclertová a její kolegyně, ale i mužští kolegové spisovatelé, zdůrazňovali aspekty necivilizovaného života žen a jejich postavení. La Citoyenne zpochybňovaly úroveň Francie jako civilizovaného státu. Udělaly ze své rodné země nekulturní kolonii. Noviny se staly silným a neústupným obhájcem volebního práva žen. Požadovaly změnu v Napoleonském kódu, francouzském občanském zákoníku z roku 1804, který ženy držel na nižším postavení. Chtěly, aby ženy měly právo k dosažení veřejné funkce.

Hlas žen i na hřbitově

Noviny zanikly deset let po jejich vzniku, během té doby dosáhly několika cílů. V roce 1882 byla založena Léonem Richerem Liga za práva žen a o šest let později Mezinárodní rada žen (Le Conseil International des Femmes), která jako první pořádala mezinárodní feministické konference. Dnes je v radě přes 70 žen různé národnosti, věku a vyznání.

Zasedání Mezinárodní rady žen v Paříži roku 1906, předsedala lady Aberdeenová.

Zasedání Mezinárodní rady žen v Paříži roku 1906, předsedala lady Aberdeenová.

FOTO: fotobanka Profimedia

Když v roce 1891 Hubertině Auclertové došly peníze na vydávání novin, ukázalo se, že není sama, kdo má zájem o zdůraznění problémů žen nejen ve Francii, ale po celém světě. Ještě tentýž rok aktivistka Maria Martinová založila Le Journal des Femmes. Slavná herečka a novinářka Marquerite Durandová pokračovala v nástupu feminismu v periodikách a založila 9. prosince 1897 La Fronde. Díky svému slavnému jménu a známé tváři chtěla čtenáře nalákat a přimět číst další feministické noviny.

Hubertine Auclertová je považována za jednu z ústředních postav v historii za práva žen. Ve svém aktivismu pokračovala až do své smrti v roce 1914. Pohřbena byla na pařížském hřbitově Pére Lachaise. Socha nad jejím hrobem připomíná “Hlas žen.“