Na světě žijí tři generace lidí, výjimečně čtyři nebo pět. Tyto tři generace rozpoznáme na první pohled, či na první slovo, pokud se jí zeptáte na internet. Nejstarší generace se zeptá, co to je, při nejlepším řekne, že jí to něco říká, že to už zaslechla u „mladejch.“

Prostřední se tiše zasní a řekne, kde že ty loňské sněhy jsou, když se bez něj pracovalo a život byl jednodušší a bez starostí. A nejmladší? Ta Vám odpoví s notebookem nebo mobilem v ruce brousící po netu a stahující poslední songy od Lady Gaga. Co řekne, není třeba upřesňovat. Rozhodně vůbec netuší, že nějaká doba bez internetu existovala a nedokáže si představit život bez něj.

8. února 1996 se konala do té doby největší denní online akce, v čele s fotografem Rickem Smolanem: „V rámci projektu se sešli přední světoví fotografové, redaktoři, programátoři a interaktivní novináři, aby vytvořili digitální časovou kapsli on-line života.“ Plán se uskutečnil na webových stránkách cyber24.com. Tehdy tato akce dostala přízvisko největší událost v on-line spolupráci.

Projekt byl uveden článkem od Al Gora, viceprezidenta Spojených států amerických, kde především zdůrazňuje, co 24 hodin znamená v životním prostředí: „V době, kdy se koná akce 24 hodin v kyberprostoru, bude zničeno 31 507 akrů deštných pralesů, vymizí 74 druhů, do vzduchu bude odčerpáno 16 miliónů tun uhlíku a lidé vyrobí více než 700 tisíc tun odpadků.“

Americký viceprezident Al Gore, ve funkci v době vlády Billa Clintona, se úšastnil akce 24 hodin v kyberprostoru. Projekt byl uveden jeho článkem o životním prostředí.

Americký viceprezident Al Gore, ve funkci v době vlády Billa Clintona, se účastnil akce 24 hodin v kyberprostoru. Projekt byl uveden jeho článkem o životním prostředí.

FOTO: fotobanka Profimedia

Gore upřednostnil internet v tom, že může pomoci tyto hrozby omezit či zcela zničit. A především, že pomáhá obyčejným lidem pochopit takovou hrozbu a naléhavost zachování našeho přirozeného světa. Akce 24 hodin měla lidem ale především ukázat, jak internet ovlivnil naše životy a jak je mění, to vše pomocí fotografií.

Projekt ukázal, jak se lidé podílejí na zdravotní péči, politice, vzdělání a na dalších oblastech, které se zabývají celosvětovou sítí. Lidé z týmu pracující na on-line projektu se nebáli poukázat na následky internetu, jako například šíření pornografie či popírání holocaustu. Drželi se toho, aby lidem u počítačů představili komplexní pohled vlivu webu na každodenní život člověka.

Nakonec Al Gore uvedl, že získáním kyberprostoru změníme způsob našeho přemýšlení, vytvoříme si změnu způsobu, jak budeme dál jednat. „Není to špatné pro denní práci, a to ani na jeden den v životě kyberprostoru.“